Ahoj, v nadpisu píšeš reflux ... a dále se zmiňuješ spíše o nechutenství, tak nevím. Nebo oboje? A pokud oboje, není tedy problém v tom, že má podrážděný jícen a bolí jí to a proto nechce jíst ... Já mám dva kluky, s mladším není s jídlem žádný problém, papá a kojí se s radostí a chutí, dokonce v 15měs je schopen se nakrmit lžičkou sám a nevykydat vše na sebe. Zato starší, ač jinak hrozně šikovný, se nenakrmil sám ještě ve 3 letech. Do dvou let jsme vše nahladko mixovali, protože i sebemenší kousek ho dávil. V roce tedy vážil 8,12kg, takže skoro o 2kg více než Tvoje. Nicméně teď ve skoro 4 letech má něco málo přes 12kg. Nikdy neměl chuť k jídlu, ani pocit hladu, 3,5 roku jsem u něj neviděla žádnou radost z jídla, neřekl "mami mám hlad". Pokud jsem za ním neběhala s jídlem, tak se nakonec sesypal, když miu došly síly. Nastudovala jsem všechny metody, dělala opravdu vše proto, aby ho jídlo bavilo, od toho, že jsme vařili spolu, přes zásadně společná jídla, apod. Nelepšilo se to. Nakonec jsem se pustila alternativní cestou a šla jsem to řešit na kineziologii, ač jsem pragmatik a realista ... Strávila jsem s paní kinezioložkou 2 hod a ještě jsme dostali bachovky a opravdu se něco změnilo. Matěj se těší na jídlo, řekne si jak ho chce, na co má chuť, ptá se co máme k obědu, prostě to vypadá, že k jídlu začíná mít přirozený a zdravý vztah. Zkus se nad tím zamyslet, třeba by to pomohlo i vám ...
Ahoj, v nadpisu píšeš reflux ... a dále se zmiňuješ spíše o nechutenství, tak nevím. Nebo oboje? A pokud oboje, není tedy problém v tom, že má podrážděný jícen a bolí jí to a proto nechce jíst ...
Já mám dva kluky, s mladším není s jídlem žádný problém, papá a kojí se s radostí a chutí, dokonce v 15měs je schopen se nakrmit lžičkou sám a nevykydat vše na sebe.
Zato starší, ač jinak hrozně šikovný, se nenakrmil sám ještě ve 3 letech. Do dvou let jsme vše nahladko mixovali, protože i sebemenší kousek ho dávil. V roce tedy vážil 8,12kg, takže skoro o 2kg více než Tvoje. Nicméně teď ve skoro 4 letech má něco málo přes 12kg. Nikdy neměl chuť k jídlu, ani pocit hladu, 3,5 roku jsem u něj neviděla žádnou radost z jídla, neřekl "mami mám hlad". Pokud jsem za ním neběhala s jídlem, tak se nakonec sesypal, když miu došly síly.
Nastudovala jsem všechny metody, dělala opravdu vše proto, aby ho jídlo bavilo, od toho, že jsme vařili spolu, přes zásadně společná jídla, apod. Nelepšilo se to.
Nakonec jsem se pustila alternativní cestou a šla jsem to řešit na kineziologii, ač jsem pragmatik a realista ... Strávila jsem s paní kinezioložkou 2 hod a ještě jsme dostali bachovky a opravdu se něco změnilo. Matěj se těší na jídlo, řekne si jak ho chce, na co má chuť, ptá se co máme k obědu, prostě to vypadá, že k jídlu začíná mít přirozený a zdravý vztah. Zkus se nad tím zamyslet, třeba by to pomohlo i vám ...