Taky jsem byla vděčná že jsme živé a složila jsem se, až když jsem přišla domů, přesně, miminko nebylo ani v bříšku, ani se mnou, měla jsem dost starostí sama se sebou a šupajdit do další nemocnice, abych mohla být s ní. Byl to hrozný maraton, jen podávat všem info, jak na tom jsme mě vyčerpávalo, ale vše jsme to i s tatínkem zvládli a Mišinka jako by to oplácela. Taky si neumím představit prožít to znova, ale v tu chvíli jsem to tak brala a věřím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Taky jsem byla vděčná že jsme živé a složila jsem se, až když jsem přišla domů, přesně, miminko nebylo ani v bříšku, ani se mnou, měla jsem dost starostí sama se sebou a šupajdit do další nemocnice, abych mohla být s ní. Byl to hrozný maraton, jen podávat všem info, jak na tom jsme mě vyčerpávalo, ale vše jsme to i s tatínkem zvládli a Mišinka jako by to oplácela. Taky si neumím představit prožít to znova, ale v tu chvíli jsem to tak brala a věřím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.