Ahoj, řešila jsem stejný problém. Malou jsem si naučila na usínání u prsa. Kolem 4měs., 5 měs. jsem se jí to snažila odnaučit, ale nemělo to vůbec žádný smysl a efekt a akorát jsem se trápila já i maličká. Tak jsem se na to vykašlala a řekla jsem si, že až přijde vhodná doba, půjde to samo. A přišla. Sice až když byl malé rok, ale přišla :) Jen ještě chci říct, že nejsem pro nechta dítě vyřvat, protože mě by se taky neusínalo dobře s pocitem, že nejsem v bezpečí, a že mě někdo, na kom jsem závyslá nechal na holičkách samotnou v pokoji. Chce to přistoupit k tomu jako k závislosti. Vem si, že je dítě zvyklé takto usínat x měsíců a ty mu to chceš najednou utnout a ba ještě vlastně ztížit. Začala jsem to dělat tak, že jsem jí před spaním přestala kojit v ložnici, ale nakojila jsem ji v obýváku. Nastavila jsem pravidelné časy a postup na koupání, oblékání, večeře, kojení, čištění zubů, rozloučení s taťkou a dobrou noc do postýlky. Jasně, že to zkoušela, někdy byla v poho, někdy prostě neměla náladu nebo byla přetaženější, tak brečela a to jsem vyřešila tak, že jsem jí vzala opět do obýváku, znova nakojila, aby se zklidnila a opět jí dala do postýlky a většinou to pochopila správně a po chvilce usla. Jenže pak přišla zimní dovča a tam se to všechno zase pokazilo, jak byla v jiném prostředí, tak měla problém s usínáním a já se vrátila ke starému dobrému prsu :)) takže bacha na to, ikdyž se to dítě naučí, tak hranice k vrácení se zpět je hrozně tenká. No nicméně, přišla jakási viroza, která ji neskutečně vyčerpávala, a tak začala uplně sama usínat únavou, aniž bych se musela víc snažit. Nejdříve to bylo u nás v posteli, pak jsem jí po 14dnech dala do její postýlky a tak to trvá do dnes. A dokonce se to naučila i přes den, takže z věčně uspávajího dítě všemožnýma zbůsobama, je z ní kočenka šikovná, co lehne do postýlky, já jí pohladím, zazpívám, ona se otočí a chrní. Pro mě před půl rokem nepředstavitelné :) :a:
Ahoj,
řešila jsem stejný problém. Malou jsem si naučila na usínání u prsa. Kolem 4měs., 5 měs. jsem se jí to snažila odnaučit, ale nemělo to vůbec žádný smysl a efekt a akorát jsem se trápila já i maličká. Tak jsem se na to vykašlala a řekla jsem si, že až přijde vhodná doba, půjde to samo.
A přišla. Sice až když byl malé rok, ale přišla :)
Jen ještě chci říct, že nejsem pro nechta dítě vyřvat, protože mě by se taky neusínalo dobře s pocitem, že nejsem v bezpečí, a že mě někdo, na kom jsem závyslá nechal na holičkách samotnou v pokoji.
Chce to přistoupit k tomu jako k závislosti. Vem si, že je dítě zvyklé takto usínat x měsíců a ty mu to chceš najednou utnout a ba ještě vlastně ztížit.
Začala jsem to dělat tak, že jsem jí před spaním přestala kojit v ložnici, ale nakojila jsem ji v obýváku. Nastavila jsem pravidelné časy a postup na koupání, oblékání, večeře, kojení, čištění zubů, rozloučení s taťkou a dobrou noc do postýlky. Jasně, že to zkoušela, někdy byla v poho, někdy prostě neměla náladu nebo byla přetaženější, tak brečela a to jsem vyřešila tak, že jsem jí vzala opět do obýváku, znova nakojila, aby se zklidnila a opět jí dala do postýlky a většinou to pochopila správně a po chvilce usla. Jenže pak přišla zimní dovča a tam se to všechno zase pokazilo, jak byla v jiném prostředí, tak měla problém s usínáním a já se vrátila ke starému dobrému prsu :)) takže bacha na to, ikdyž se to dítě naučí, tak hranice k vrácení se zpět je hrozně tenká.
No nicméně, přišla jakási viroza, která ji neskutečně vyčerpávala, a tak začala uplně sama usínat únavou, aniž bych se musela víc snažit. Nejdříve to bylo u nás v posteli, pak jsem jí po 14dnech dala do její postýlky a tak to trvá do dnes. A dokonce se to naučila i přes den, takže z věčně uspávajího dítě všemožnýma zbůsobama, je z ní kočenka šikovná, co lehne do postýlky, já jí pohladím, zazpívám, ona se otočí a chrní. Pro mě před půl rokem nepředstavitelné :)
:a: