Ahojda, dneska je celkově asi špatný den, ale mimo to, přesně vím jak se cítíš. Mám děti od sebe skoro přes 2 roky. Ze začátku to bylo celkem v pohodě,ale jelikož je starší trošku hyperaktivní, tak jsem se pořádně s nima nikam nedostala a to se asi i podepsalo na chování mladší tygřice. Není zvyklá na lidi, u každého v náručí křičí jako pominutá (jen v mé a manželově ne). Se starším, když byl mimčo jsem často někde jezdila, takže byl dosti otrkaný a zvyklý na lidi a i na kočárek,ale malá ani omylem, lidi nemusí a když tak jen z mé náruče, kočárek, ten může po dobu co s ním jezdím, pokud usne, tak max. na 15-20 minut a už křičí. Takže se mi den smrsknul do řevem obklopující mimčo a synka, který v posledním týdnu začal asi žárlit nebo nevím. Dělá stále naschvály, to co nemá dělat, tak udělá třeba 3x a ještě s úsměvem. Nebo už nemáme plenky, dneska jedeme autem a ještě mu to připomínám, že si musí říci (5 minut předtím jsem jej přemlouvala na záchod,ale urputně se bránil, že nepotřebuje) a najednou říká, že potřebuje, okamžitě jsem zastavila, ale milej už byl počůranej a ani mu nepřišlo divný, že je mokrej. Jen mi řekl, že je čuně a to bylo vše. Prostě kolikrát si nevím rady a přemýšlím, kde dělám chybu. Potřebovala bych taky min. 2 babičky na hlídání,ale funguje jen jedna a ta si oba nevezme. Malou s jejím řevem nechce na hlídání nikdo (ani se nedivím:-)) Takže neboj se, nejsi v tom sama. Vím, že ti to nijak nepomůže,ale alespoň se tu člověk může vypsat a ta dušička trošku pookřeje. Každý, kdo má brzy děti po sobě, tak tvrdí, že nejhorší je ten první rok, pak že je to už lepší, tak až malé bude v září rok, dám vědět,zda je ze mne případ pro Chocholouška nebo je to lepší:-) Promiň za román:-)
Ahojda, dneska je celkově asi špatný den, ale mimo to, přesně vím jak se cítíš. Mám děti od sebe skoro přes 2 roky. Ze začátku to bylo celkem v pohodě,ale jelikož je starší trošku hyperaktivní, tak jsem se pořádně s nima nikam nedostala a to se asi i podepsalo na chování mladší tygřice. Není zvyklá na lidi, u každého v náručí křičí jako pominutá (jen v mé a manželově ne). Se starším, když byl mimčo jsem často někde jezdila, takže byl dosti otrkaný a zvyklý na lidi a i na kočárek,ale malá ani omylem, lidi nemusí a když tak jen z mé náruče, kočárek, ten může po dobu co s ním jezdím, pokud usne, tak max. na 15-20 minut a už křičí. Takže se mi den smrsknul do řevem obklopující mimčo a synka, který v posledním týdnu začal asi žárlit nebo nevím. Dělá stále naschvály, to co nemá dělat, tak udělá třeba 3x a ještě s úsměvem. Nebo už nemáme plenky, dneska jedeme autem a ještě mu to připomínám, že si musí říci (5 minut předtím jsem jej přemlouvala na záchod,ale urputně se bránil, že nepotřebuje) a najednou říká, že potřebuje, okamžitě jsem zastavila, ale milej už byl počůranej a ani mu nepřišlo divný, že je mokrej. Jen mi řekl, že je čuně a to bylo vše. Prostě kolikrát si nevím rady a přemýšlím, kde dělám chybu. Potřebovala bych taky min. 2 babičky na hlídání,ale funguje jen jedna a ta si oba nevezme. Malou s jejím řevem nechce na hlídání nikdo (ani se nedivím:-)) Takže neboj se, nejsi v tom sama. Vím, že ti to nijak nepomůže,ale alespoň se tu člověk může vypsat a ta dušička trošku pookřeje. Každý, kdo má brzy děti po sobě, tak tvrdí, že nejhorší je ten první rok, pak že je to už lepší, tak až malé bude v září rok, dám vědět,zda je ze mne případ pro Chocholouška nebo je to lepší:-) Promiň za román:-)