Taky zdravím všechny maminky a přeji pevné nervy :00: Co na to napsat? Snad jen to, že na to nejsi sama! Takovým obdobím si asi projde každé dítě. Já mám holčičku (2roky) a v podstatě za cca 2týdny čekáme druhé mimčo. Jsem taky totálně vyšťavená a někdy si říkám, že už zkrátka nemůžu. Karolínka je někdy jako andílek, pomáhá, poslechne, ale častěji je ukňouraná, na všechno říká ne :n: nebo neposlechne, }:) teď naprosto nemáme žádný režim. Zrušili jsme dudlík :q: ....chodí spát kolem půlnoci, ráno není možné ji probudit atd. A já na to nemám nějak nervy a teď už ani sílu. :? Nejsem ani já ráno schopná vstát dříve a vzbudit ji. Děsím se toho až budu rodit - abych nebyla úplně vyčerpaná. Často si říkám, že je to dítě dvou tváří....chvíli to jde a pak mi tečou nervy. Nechci na ni být zlá, ale cítím, že potřebuje pocítit hranice a vědět, že za ně jít zkrátka nemůže. Bohužel mám takový pocit, že stanovit hranice a stát si za svým (jak tady některé maminky píší) je velikým úsilím hlavně pro ty maminky a stojí to neskutečné odhodlání, vytrvalost a výdrž. Taky si myslím, že hodně může pomoci podpora manžela či partnera když se na postupu výchovy shodnou. Teď čtu jednu velmi zajímavou knížku, kde se píše o maminkách, které milují příliš. Opravdová lásky k dětem by neměla člověka vyčerpávat, ale měla by přinášet radost. Jsou tam hodně zajímavé myšlenky. Asi dělám něco špatně... Takže přeji nejen Tobě, ale všem maminkám pevnou vůli a odhodlání říci těm našim milovaným dětem, že je máme rády, ale, že máme své hranice, které budou respektovat a abychom měly dost sil si to ustát. :a:
Taky zdravím všechny maminky a přeji pevné nervy :00: Co na to napsat? Snad jen to, že na to nejsi sama! Takovým obdobím si asi projde každé dítě. Já mám holčičku (2roky) a v podstatě za cca 2týdny čekáme druhé mimčo. Jsem taky totálně vyšťavená a někdy si říkám, že už zkrátka nemůžu. Karolínka je někdy jako andílek, pomáhá, poslechne, ale častěji je ukňouraná, na všechno říká ne :n: nebo neposlechne, }:) teď naprosto nemáme žádný režim. Zrušili jsme dudlík :q: ....chodí spát kolem půlnoci, ráno není možné ji probudit atd. A já na to nemám nějak nervy a teď už ani sílu. :? Nejsem ani já ráno schopná vstát dříve a vzbudit ji. Děsím se toho až budu rodit - abych nebyla úplně vyčerpaná. Často si říkám, že je to dítě dvou tváří....chvíli to jde a pak mi tečou nervy. Nechci na ni být zlá, ale cítím, že potřebuje pocítit hranice a vědět, že za ně jít zkrátka nemůže. Bohužel mám takový pocit, že stanovit hranice a stát si za svým (jak tady některé maminky píší) je velikým úsilím hlavně pro ty maminky a stojí to neskutečné odhodlání, vytrvalost a výdrž. Taky si myslím, že hodně může pomoci podpora manžela či partnera když se na postupu výchovy shodnou. Teď čtu jednu velmi zajímavou knížku, kde se píše o maminkách, které milují příliš. Opravdová lásky k dětem by neměla člověka vyčerpávat, ale měla by přinášet radost. Jsou tam hodně zajímavé myšlenky. Asi dělám něco špatně... Takže přeji nejen Tobě, ale všem maminkám pevnou vůli a odhodlání říci těm našim milovaným dětem, že je máme rády, ale, že máme své hranice, které budou respektovat a abychom měly dost sil si to ustát. :a: