Přidat komentář

mám to tak nějak podobně. Když je moje dítko v pohodě a není zrovna v léčbě nějaké choroby, tak ho vůbec neměřím. Když je v léčbě, tak se snažím měřit aspoň ráno a večer a před návštěvou pediatra, ale ne vždycky se mi podaří naměřit objektivní hodnotu. On totiž při měření moc nespolupracuje. Čelním teploměrem se mu teplota změřit nedá (ani sestřička u pediatra mu nic nenaměří, protože pokud nemá 39,5 a víc, má na čele sotva 37), v podpaží se změřit nenechá. Jediné, kde to jde, je konečník, ale to fakt musí být zmožen horečkou, jakmile je mu líp, tak ho nepřeperu; v poslední době se občas ubrání, i když nám při měření pomáhá tatínek :00: Takže teplotu odhaduju spíš podle jeho chování a dalších příznaků choroby a měřím až když vypadá a chová se nemocně (tou dobou mívá právě tak těch 39,5 bez odečtu). Třeba když mu rostly zoubky a byl mrzutý, tak jsem prostě ten nurofen na bolest dala, i když neměl horečku, vždycky se po něm prospal a ulevilo se mu, tak byl pak v pohodě, dávala jsem vždycky normálně plnou dávku, protože on je na svůj věk kapánek přerostlej :s: Kdyby byl v pohodě, tak bych vůbec nepřišla na to, že má přes 39, protože by mě nenapadlo změřit. A kdyby mě to napadlo, nejspíš bych měla za to, že jde o chybu teploměru :s:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky