Úplně chápu tvé pocity a myšlenky. Nejhorší pro mámu je, když dítě pláče a to usedavě. Žádnou pořádnou radu nemám, ale vím, že to chce čas. Naše malá prvních pár dnů byla v pohodě a jakmile zjistila, že ve školce s ní nejsem, nastal pláč při loučení. Chodí už celkem dlouho, ale ty období, kdy je v pohodě a kdy pláče se pořád střídají. Vím, že pomáhá nedat najevo dítěti, že se tím trápíš, ale ujistit jej, že je vše v pořádku. Pokud začínáš pracovat až v březnu, zkrátila bych dobu, po kterou ve školce je a začala postupně prodlužovat. Některé děti si pomaleji zvykají. Taky se musí naučit fakt, že mamince může věřit, že se pro něj vždy vrátí. Mám kamarádku, které dcera taky usedavě plakala a ta s ní ve školce zůstavala. Nejdřív ji dcerka vždy seděla na klíně a jen koukala a postupně se začala zapojovat a pak maminku posílala pryč. Já bych se poradila s paní učitelkama, co by doporučily a jestli bys tam nemohla zůstávat, aby si lépe zvykl na prostředí.
Úplně chápu tvé pocity a myšlenky. Nejhorší pro mámu je, když dítě pláče a to usedavě.
Žádnou pořádnou radu nemám, ale vím, že to chce čas. Naše malá prvních pár dnů byla v pohodě a jakmile zjistila, že ve školce s ní nejsem, nastal pláč při loučení. Chodí už celkem dlouho, ale ty období, kdy je v pohodě a kdy pláče se pořád střídají.
Vím, že pomáhá nedat najevo dítěti, že se tím trápíš, ale ujistit jej, že je vše v pořádku. Pokud začínáš pracovat až v březnu, zkrátila bych dobu, po kterou ve školce je a začala postupně prodlužovat. Některé děti si pomaleji zvykají. Taky se musí naučit fakt, že mamince může věřit, že se pro něj vždy vrátí.
Mám kamarádku, které dcera taky usedavě plakala a ta s ní ve školce zůstavala. Nejdřív ji dcerka vždy seděla na klíně a jen koukala a postupně se začala zapojovat a pak maminku posílala pryč.
Já bych se poradila s paní učitelkama, co by doporučily a jestli bys tam nemohla zůstávat, aby si lépe zvykl na prostředí.