no vidíš, ten můj sice malou hlídá celkem často a rád, ale místo odpočinku obíhám prace, na který s ní nemám čas...jenže ten můj se pak diví, proč jsem furt nasraná, když jí hlídá, ale tu práci prostě nevidí...oponuje svojí prací, že taky maká (jo, ale jinde než doma, mně sice pomůže, když potřebuju - třeba nádobí po vaření, abych měla čas se taky najíst toho, co celý ráno klohnim :-D, ale v chlapských pracích se neangažuje vůbec, takže měsíc čekám na sestavení nábytku, navrtání děr na obraz z Vánoc, lišty do obýváku a nášlapy na schody tu leží už půl roku :-D). Nemluvě o faktu, že víc než práce sama (kterou mám vlastně i ráda) mě sere ta rutina, ze který ne a ne vypadnout - žádnej čas na vlastní myšlenky, žádnej osobní prostor, žádný soukromí, protože nikdy nejsem doma sama, pokud neuklízim...když na návštěvu, tak s dítětem a chlap si doma sedí na počítači nebo u telky. když na dovču, tak v létě pojedu s malou sama (teda, aby to blbě nevyznělo, jedeme všechny maminy samy s dětma, protože chlapi se tam nevejdou a my ženský si naproti tomu zase pomůžeme, takže svým způsobem to odpočinek vlastně bude, ale jde o princip, protože přítel pojede na dovču sám (v jiným termínu) - s tím teda taky nemám problém, jenže to už takhle budou dva týdny jeho dovolený a dva týdny mojí práce :-D a já zase nezískám ani minutu vlastního prostoru)
In reply to Ahojky,taky tyhle stavy znám. by hanmysala
no vidíš, ten můj sice malou hlídá celkem často a rád, ale místo odpočinku obíhám prace, na který s ní nemám čas...jenže ten můj se pak diví, proč jsem furt nasraná, když jí hlídá, ale tu práci prostě nevidí...oponuje svojí prací, že taky maká (jo, ale jinde než doma, mně sice pomůže, když potřebuju - třeba nádobí po vaření, abych měla čas se taky najíst toho, co celý ráno klohnim :-D, ale v chlapských pracích se neangažuje vůbec, takže měsíc čekám na sestavení nábytku, navrtání děr na obraz z Vánoc, lišty do obýváku a nášlapy na schody tu leží už půl roku :-D). Nemluvě o faktu, že víc než práce sama (kterou mám vlastně i ráda) mě sere ta rutina, ze který ne a ne vypadnout - žádnej čas na vlastní myšlenky, žádnej osobní prostor, žádný soukromí, protože nikdy nejsem doma sama, pokud neuklízim...když na návštěvu, tak s dítětem a chlap si doma sedí na počítači nebo u telky. když na dovču, tak v létě pojedu s malou sama (teda, aby to blbě nevyznělo, jedeme všechny maminy samy s dětma, protože chlapi se tam nevejdou a my ženský si naproti tomu zase pomůžeme, takže svým způsobem to odpočinek vlastně bude, ale jde o princip, protože přítel pojede na dovču sám (v jiným termínu) - s tím teda taky nemám problém, jenže to už takhle budou dva týdny jeho dovolený a dva týdny mojí práce :-D a já zase nezískám ani minutu vlastního prostoru)