po svých zkušenostech bych to rozhodně okamžitě řešila s někým, kdo rozumí rehabilitaci. Mě začaly záda bolet cca ve 4.tt, v kříži, spíš na pravé straně, postupně se přidalo vystřelování do pravé kyčle, pak až do prstů u nohou, teď (19.tt) cítím příšernou bolest v kyčli a kotníku, vůbec nejhorší to je, když v noci ležím v posteli, poslední týden jsem schopná usnout jen v sedě, naspím tak tři hodiny za noc. Doma mám 21 měsíční dítko.
Na první těhukontrole mi doktorka řekla, že mám zakloněnou dělohu a povolené vnitřní vazy (v minulém těhu jsem to neměla, záda mě nebolela ani těsně před porodem, přestože synek měl 4kg a já přibrala 18kg), a že bolest zad v těhotenství není nic nenormálního. Říkala mi, ať si najdu na netu nějaké cviky, co se dají cvičit na balónu, nebo ať chodím plavat, že to určitě zvládnu rozhýbat. Jenže s mými nevolnostmi se cvičit fakt nedalo.
Po třech týdnech života s bolestí, která se mi z dnešního pohledu už jeví jako snesitelná, jsem ráno vstala z postele a zjistila jsem, že se nedokážu v zádech narovnat, týden co týden chodím víc a víc předkloněná a vybočená. Tento týden už se nehnu bez berlí.
Když mě konečně přešly ty ukrutné nevolnosti, začala jsem řešit záda s odborníky na pohybový aparát. Tou dobou už jsem chodila "nakřivo" třetí měsíc. Doktoři na mě akorát soustrastně koukali, protože standardní léčba, kterou na to mají (léky na uvolnění svalů a proti bolesti), se v těhu nedá použít. Tvrdili mi, že si mám při bolesti vzít paralen (mimochodem fakt nezabírá) a vydržet do porodu (tou dobou mi do termínu zbývalo pět a půl měsíce).
Trvalo další měsíc, než jsem se dopracovala do rehabilitačního centra, kde jsou ochotní se mnou něco dělat. Mám za sebou první rehabilitační cvičení, fyzioterapeutka je z mého stavu dost zděšená, doktor, který to centrum vede, mi řekl, že taková záda v životě neviděl ani u netěhotných pacientů, ani jeden z nich nechápal, proč mě doktoři neřešili a dokonce mě chtěli nechat bez léčby skoro další půlrok. Prý kdybych přišla před dvěma měsíci, dost možná jsem už mohla být zdravá ...
po svých zkušenostech bych to rozhodně okamžitě řešila s někým, kdo rozumí rehabilitaci. Mě začaly záda bolet cca ve 4.tt, v kříži, spíš na pravé straně, postupně se přidalo vystřelování do pravé kyčle, pak až do prstů u nohou, teď (19.tt) cítím příšernou bolest v kyčli a kotníku, vůbec nejhorší to je, když v noci ležím v posteli, poslední týden jsem schopná usnout jen v sedě, naspím tak tři hodiny za noc. Doma mám 21 měsíční dítko.
Na první těhukontrole mi doktorka řekla, že mám zakloněnou dělohu a povolené vnitřní vazy (v minulém těhu jsem to neměla, záda mě nebolela ani těsně před porodem, přestože synek měl 4kg a já přibrala 18kg), a že bolest zad v těhotenství není nic nenormálního. Říkala mi, ať si najdu na netu nějaké cviky, co se dají cvičit na balónu, nebo ať chodím plavat, že to určitě zvládnu rozhýbat. Jenže s mými nevolnostmi se cvičit fakt nedalo.
Po třech týdnech života s bolestí, která se mi z dnešního pohledu už jeví jako snesitelná, jsem ráno vstala z postele a zjistila jsem, že se nedokážu v zádech narovnat, týden co týden chodím víc a víc předkloněná a vybočená. Tento týden už se nehnu bez berlí.
Když mě konečně přešly ty ukrutné nevolnosti, začala jsem řešit záda s odborníky na pohybový aparát. Tou dobou už jsem chodila "nakřivo" třetí měsíc. Doktoři na mě akorát soustrastně koukali, protože standardní léčba, kterou na to mají (léky na uvolnění svalů a proti bolesti), se v těhu nedá použít. Tvrdili mi, že si mám při bolesti vzít paralen (mimochodem fakt nezabírá) a vydržet do porodu (tou dobou mi do termínu zbývalo pět a půl měsíce).
Trvalo další měsíc, než jsem se dopracovala do rehabilitačního centra, kde jsou ochotní se mnou něco dělat. Mám za sebou první rehabilitační cvičení, fyzioterapeutka je z mého stavu dost zděšená, doktor, který to centrum vede, mi řekl, že taková záda v životě neviděl ani u netěhotných pacientů, ani jeden z nich nechápal, proč mě doktoři neřešili a dokonce mě chtěli nechat bez léčby skoro další půlrok. Prý kdybych přišla před dvěma měsíci, dost možná jsem už mohla být zdravá ...