Přidat komentář

Abych byla upřímná, taky jsem nad tím už přemýšlela. Co jsem se rozešla s otcem Ludvíka, vrátila jsem se zpět k tátovi, protože byt bych sama na mateřské neutáhla, a jeho přítelkyně mi dává dost nevybíravě najevo, že si nepřeje, abych ve svým furt ještě částečně vlastním baráku bydlela. Kdybych bývala měla kam jít a mohla bydlet sama, jsem dávno pryč. Na "maceše" by mi houby sešlo, ale táta je mezi dvěma mlýnskýma kamenama a zatím to bohužel vypadá, že je spíš na její straně :( Snažím se ho chápat, bojí se, že na starý kolena zůstane sám, a je pravda, že si s tou paní asi rozumí :( A i když mám kolem sebe pár lidí, kteří mě neskutečně drží, mám strach o tátu a o to, jak se rodina, která zatím všechny sračky ustála, bude dál vyvíjet :( A tak vzhledem k tomu, že jsem denodenně v nervech, mám hroznej strach o prcka, tak si říkám, jestli by to pro teď nějaký "kokina" mohly trochu napravit... Jen nevím no, nemám problém jít k psychologovi (když zemřela máma, byla jsem tam jako doma pomalu), mám spíš strach, aby to nějak neublížilo Ludvajzovi :(