Ahoj, tak my máme dva kluky Honzíka a Tomáška, kteří jsou od sebe přesně 24 měsíců. Odstup 2 roky má určitě svoje pro a proti, pro je určitě to, že k sobě mají blízko, vyhrají si spolu apod., ale zatím u nás převažuje spíš to proti - hlavně ty první roky jsou pro mě hodně psychicky náročné, jsem pořád unavená, vyčerpaná a občas mi ze všeho jde hlava kolem :00: . Honzík má teď 3,5 roku a Tomášek slaví dnes 18 měsíců a jak jsem si říkala, když byl miminko, že je to náročné hlavně kvůli tomu, že na něho Honzík dost dlouho žárlil, tak teď mi to přijde ještě náročnější hlavně kvůli uhlídání, aby se nikomu nic nestalo. Honzík je dost divoch, nenechá chvíli brášku na pokoji, pořád do něho strká, šťouchá, podráží mu nohy apod. Tomášek má teď období, že vylézá všude, kam jen může, takže každou chvíli odněkud spadne a je sama boule a modřina na hlavičce. Kolikrát bych se potřebovala rozpůlit, abych je uhlídala, protože jak se otočím k Tomáškovi, tak Honzík mi za zády už něco tropí, rozbíjí a naopak. Ale na druhou stranu je občas vidět, že se mají kluci i rádi :-) - to když Honzík přijde k bráškovi, obejme ho a dá mu pusinku (sice to není moc často, ale zahřeje to u srdíčka) anebo když se chce Tomášek mazlit, položí si hlavičku na Honzíkovo bříško a začne mu ji tam zavrtávat :h: . Tomášek byl oproti Honzíkovi navíc dost náročné a ukřičené miminko, vyžadoval v noci kojení po 2 hodinách a okolo roku i častěji, takže mě to opravdu dost vyčerpávalo, až jsem z toho zkolabovala s velkým epileptickým záchvatem a musím teď brát prášky na epilepsii (těch záchvatů bylo předtím už víc, ale to byly naštěstí jen ty menší bez křečí a bezvědomí). Netušila jsem, že to bude tak náročné a mít druhou možnost naplánovat si druhé miminko, tak bych s tím asi rok počkala a nechala mezi dětmi aspoň tříletý věkový rozdíl, aby to starší dítě bylo už víc soběstačné atd. Ale jsem samozřejmě moc ráda, že je Tomášek s námi a neumím si představit, že bychom ho neměli. Pevně věřím, že jak kluci porostou, že k sobě budou mít ještě blíž a že z nich budou pěkní lumpíci :-). Co se týká peněz, tak je asi lepší mít děti blíž u sebe a pokud se podaří, že jsou narozené ve stejném ročním období jako u nás (oba kluci jsou květnoví), tak se může na oblečení hodně ušetřit. Navíc Tomášek je oproti Honzíkovi drobeček a tak spoustu věcí, ze kterých tenkrát Honzík strašně rychle vyrostl, teď Tomášek unosí ještě na dlouhou dobu. Má sice 18 měsíců, ale v pohodě nosí oblečení 9-12 měsíců, které je mu občas ještě volnější :-). Určitě Tě ale nechci odrazovat od toho mít děti blízko po sobě, protože spousta maminek si to nemůže vynachválit a jsou rády, že to tak mají. Každé dítě je jiné a každé prožívá narození sourozence jinak - někdo to přijme téměř bez problémů a někomu to trvá déle, ale nakonec si zvyknou všechny a pak už spolu táhnou za jeden provaz (aspoň doufám). A taky záleží i na tom druhém miminku, zda je hodné, spinká anebo zda je to náročnější miminko, které dává zabrat. Od toho se pak odráží celková energie a nálada maminky. :a:
Ahoj,
tak my máme dva kluky Honzíka a Tomáška, kteří jsou od sebe přesně 24 měsíců. Odstup 2 roky má určitě svoje pro a proti, pro je určitě to, že k sobě mají blízko, vyhrají si spolu apod., ale zatím u nás převažuje spíš to proti - hlavně ty první roky jsou pro mě hodně psychicky náročné, jsem pořád unavená, vyčerpaná a občas mi ze všeho jde hlava kolem :00: . Honzík má teď 3,5 roku a Tomášek slaví dnes 18 měsíců a jak jsem si říkala, když byl miminko, že je to náročné hlavně kvůli tomu, že na něho Honzík dost dlouho žárlil, tak teď mi to přijde ještě náročnější hlavně kvůli uhlídání, aby se nikomu nic nestalo. Honzík je dost divoch, nenechá chvíli brášku na pokoji, pořád do něho strká, šťouchá, podráží mu nohy apod. Tomášek má teď období, že vylézá všude, kam jen může, takže každou chvíli odněkud spadne a je sama boule a modřina na hlavičce. Kolikrát bych se potřebovala rozpůlit, abych je uhlídala, protože jak se otočím k Tomáškovi, tak Honzík mi za zády už něco tropí, rozbíjí a naopak. Ale na druhou stranu je občas vidět, že se mají kluci i rádi :-) - to když Honzík přijde k bráškovi, obejme ho a dá mu pusinku (sice to není moc často, ale zahřeje to u srdíčka) anebo když se chce Tomášek mazlit, položí si hlavičku na Honzíkovo bříško a začne mu ji tam zavrtávat :h: .
Tomášek byl oproti Honzíkovi navíc dost náročné a ukřičené miminko, vyžadoval v noci kojení po 2 hodinách a okolo roku i častěji, takže mě to opravdu dost vyčerpávalo, až jsem z toho zkolabovala s velkým epileptickým záchvatem a musím teď brát prášky na epilepsii (těch záchvatů bylo předtím už víc, ale to byly naštěstí jen ty menší bez křečí a bezvědomí).
Netušila jsem, že to bude tak náročné a mít druhou možnost naplánovat si druhé miminko, tak bych s tím asi rok počkala a nechala mezi dětmi aspoň tříletý věkový rozdíl, aby to starší dítě bylo už víc soběstačné atd.
Ale jsem samozřejmě moc ráda, že je Tomášek s námi a neumím si představit, že bychom ho neměli. Pevně věřím, že jak kluci porostou, že k sobě budou mít ještě blíž a že z nich budou pěkní lumpíci :-).
Co se týká peněz, tak je asi lepší mít děti blíž u sebe a pokud se podaří, že jsou narozené ve stejném ročním období jako u nás (oba kluci jsou květnoví), tak se může na oblečení hodně ušetřit. Navíc Tomášek je oproti Honzíkovi drobeček a tak spoustu věcí, ze kterých tenkrát Honzík strašně rychle vyrostl, teď Tomášek unosí ještě na dlouhou dobu. Má sice 18 měsíců, ale v pohodě nosí oblečení 9-12 měsíců, které je mu občas ještě volnější :-).
Určitě Tě ale nechci odrazovat od toho mít děti blízko po sobě, protože spousta maminek si to nemůže vynachválit a jsou rády, že to tak mají. Každé dítě je jiné a každé prožívá narození sourozence jinak - někdo to přijme téměř bez problémů a někomu to trvá déle, ale nakonec si zvyknou všechny a pak už spolu táhnou za jeden provaz (aspoň doufám). A taky záleží i na tom druhém miminku, zda je hodné, spinká anebo zda je to náročnější miminko, které dává zabrat. Od toho se pak odráží celková energie a nálada maminky. :a: