Ahojka Beru,na první foto je malý úplný bobánek :-*. Když jsem četla začátek, tak jsem jen přikyvovala....také se vztekáme ostošest a nočník je jen sranda. A teď k tomu druhýmu prckovi.... jen jsem ti chtěla říct :) ...pokud ještě váháš,tak se do toho netlač...to druhé mimi přeci není časově nijak limitované...ono ten největší tlak bude totiž na tobě...těhotenství ,miminko a do toho první prďola, který je v podstatě taky ještě malinký a mámu potřebuje na 100%....... třeba za rok bude starší - komunikace a samostatnost o mnoho lepší a ty si tím ušetříš sílu, kterou budeš v těhu s prvním prckem doma potřebovat o to víc, neb on neví,že maminka je unavená, protože je těhotná. Já sama za sebe kdybych měla teď zpětně říct...tak bych ještě klidně měla od sebe kluky i víc věkově od sebe než jsou.Já vím tohle je jen věc názoru a jen moje zkušenost,ale o tom ta diskuze je.Každá to cítíme jinak a máme jinak.Jen jsem se chtěla podělit se o názor.Tak snad nebudu ukamenována. Já mám kluky o 2r+ 9mod sebe-tudiž jsem ve 2 letech prvního otěhotněla,ale nebyl to zase až takový med,jako u prvního těhu,dá se říct,že si z druhého těhu vybavuji jen bříško a 3 velké UTZ...jinak vše jak z rychlíku....Šimi-první syn, byl teda strašně šikovný,čímž jsem měla spoustu práce ulehčenož- byl hodně brzy bez plíny(od 18 m úplně),brzy krásně mluvil, sám se oblíkal,vyslíkal, papal a chodil vzorně bez kočáru od 2,5 let,ale psychicky mi přijde,že zralý teda nebyl. Ještě dnes má občas blok , že se musí dělit s bráchou o naši(manža+já) chvilku volna a o naši pozornost, navíc po druhém roce teprve přišlo takovéto vzdorovací období,kdy s ním nebyla naprosto řeč....na vše jen ne, nechci, já sám a nebo řev. S břichem jsem ho táhla s obchodu na rukách kopajícího a vztekajícícho. Samozdřejmě jsou i děti které naprosto s přehledem pobrali narození druhého sourozence a to už ví třeba maminka sama, jak moc na ní její dítko vysí... Náš Šimi je sice citlivější povaha,ale tak si říkám teď zpětně,že jsem mu to jedináčkovství mohla protáhnout o co nejdelší čas (než by mi skonči rodičák-chtěla jsem,aby mi hned navazovala druhá mateřská). Tak to je asi vše...nějak jsem se rozepsala...omlouvám se. Teď už když zase vidím Kubíčka,jak mi rychle vyrostl z miminka, nemůžu říct,že mě opět nechytají mateřské pudy a dokázala bych si představit i třetí,ale sama moc dobře vím,že by to bylo teď dost náročné a navíc si si budu namlouvat po dvou mateřským potřebuju jít zpět do práce i kvůli mé psychice. A třetí tudiž...možná ano, možná ne,ale prozatím to necítím na 100%. Zdravíme tě i malého bobiška
Ahojka Beru,na první foto je malý úplný bobánek :-*.
Když jsem četla začátek, tak jsem jen přikyvovala....také se vztekáme ostošest a nočník je jen sranda.
A teď k tomu druhýmu prckovi.... jen jsem ti chtěla říct :) ...pokud ještě váháš,tak se do toho netlač...to druhé mimi přeci není časově nijak limitované...ono ten největší tlak bude totiž na tobě...těhotenství ,miminko a do toho první prďola, který je v podstatě taky ještě malinký a mámu potřebuje na 100%....... třeba za rok bude starší - komunikace a samostatnost o mnoho lepší a ty si tím ušetříš sílu, kterou budeš v těhu s prvním prckem doma potřebovat o to víc, neb on neví,že maminka je unavená, protože je těhotná.
Já sama za sebe kdybych měla teď zpětně říct...tak bych ještě klidně měla od sebe kluky i víc věkově od sebe než jsou.Já vím tohle je jen věc názoru a jen moje zkušenost,ale o tom ta diskuze je.Každá to cítíme jinak a máme jinak.Jen jsem se chtěla podělit se o názor.Tak snad nebudu ukamenována.
Já mám kluky o 2r+ 9mod sebe-tudiž jsem ve 2 letech prvního otěhotněla,ale nebyl to zase až takový med,jako u prvního těhu,dá se říct,že si z druhého těhu vybavuji jen bříško a 3 velké UTZ...jinak vše jak z rychlíku....Šimi-první syn, byl teda strašně šikovný,čímž jsem měla spoustu práce ulehčenož- byl hodně brzy bez plíny(od 18 m úplně),brzy krásně mluvil, sám se oblíkal,vyslíkal, papal a chodil vzorně bez kočáru od 2,5 let,ale psychicky mi přijde,že zralý teda nebyl. Ještě dnes má občas blok , že se musí dělit s bráchou o naši(manža+já) chvilku volna a o naši pozornost, navíc po druhém roce teprve přišlo takovéto vzdorovací období,kdy s ním nebyla naprosto řeč....na vše jen ne, nechci, já sám a nebo řev. S břichem jsem ho táhla s obchodu na rukách kopajícího a vztekajícícho.
Samozdřejmě jsou i děti které naprosto s přehledem pobrali narození druhého sourozence a to už ví třeba maminka sama, jak moc na ní její dítko vysí... Náš Šimi je sice citlivější povaha,ale tak si říkám teď zpětně,že jsem mu to jedináčkovství mohla protáhnout o co nejdelší čas (než by mi skonči rodičák-chtěla jsem,aby mi hned navazovala druhá mateřská). Tak to je asi vše...nějak jsem se rozepsala...omlouvám se.
Teď už když zase vidím Kubíčka,jak mi rychle vyrostl z miminka, nemůžu říct,že mě opět nechytají mateřské pudy a dokázala bych si představit i třetí,ale sama moc dobře vím,že by to bylo teď dost náročné a navíc si si budu namlouvat po dvou mateřským potřebuju jít zpět do práce i kvůli mé psychice. A třetí tudiž...možná ano, možná ne,ale prozatím to necítím na 100%.
Zdravíme tě i malého bobiška