popravdě řečeno mně dost zatrnulo, když jsem po druhém potratu ležela v nemocnici a tamní doktorka mi řekla, že běžně se jeden až dva potraty považují za "normální" a příčina opakovaného potrácení se zjišťuje až po třetím potratu. Představa, že bych to zažila třikrát za sebou ... nedokážu slovy vystihnout ten pocit. Nicméně, protože poprvé jsem potratila v 7.tt a podruhé "až" v 18.tt, dostala jsem z nemocnice doporučení na genetiku a nějaká další vyšetření. Než jsme to všechno oběhali a než přišly výsledky, uplynulu čtyři měsíce. Neříkám, že to nebylo stresující období ale pořád jsem doufala, že se něco zjistí a někdo mi "zaručí", že už nikdy nic takového nezažiju. Nedočkala jsem se. Ve všech ohledech jsme byli s partnerem OK a v obou případech opravdu šlo o "blbou" náhodu. I tak si ale myslím, že bez těch vyšetření bych se do dalšího snažení odhodlávala mnohem déle než ten půlrok. Na třetí pokus nám to vyšlo. Ať se rozhodneš jakkoli, přeju do třetího pokusu neméně štěstí :°O°:
popravdě řečeno mně dost zatrnulo, když jsem po druhém potratu ležela v nemocnici a tamní doktorka mi řekla, že běžně se jeden až dva potraty považují za "normální" a příčina opakovaného potrácení se zjišťuje až po třetím potratu. Představa, že bych to zažila třikrát za sebou ... nedokážu slovy vystihnout ten pocit. Nicméně, protože poprvé jsem potratila v 7.tt a podruhé "až" v 18.tt, dostala jsem z nemocnice doporučení na genetiku a nějaká další vyšetření. Než jsme to všechno oběhali a než přišly výsledky, uplynulu čtyři měsíce. Neříkám, že to nebylo stresující období ale pořád jsem doufala, že se něco zjistí a někdo mi "zaručí", že už nikdy nic takového nezažiju. Nedočkala jsem se. Ve všech ohledech jsme byli s partnerem OK a v obou případech opravdu šlo o "blbou" náhodu. I tak si ale myslím, že bez těch vyšetření bych se do dalšího snažení odhodlávala mnohem déle než ten půlrok. Na třetí pokus nám to vyšlo. Ať se rozhodneš jakkoli, přeju do třetího pokusu neméně štěstí :°O°: