Tak to jsem zvědavá na ostatní odpovědi. Já jsem cizince vždycky chtěla, protože jsem fanatik do cestování a vadí mi furt žít v jedněch zaběhlých kolejích. V mojí rodině si nikdo nepřipouštěl, že žít se dá i naprosto jinak. No, tak jsem vlastně měla vážný vztahy jen s cizincema. Ale z Evropy, dál bych nešla. S jednim jsem v jeho zemi žila 5 let a fakt to byl ten vztah, kdy víte, že tu intenzitu už nic nepřekoná. Zato mě to ale vyčerpalo. Já nakonec zjistila, že tam nedokážu žít v jeho (a to je dost důležitý - JEHO) podmínkách, a on nebyl schopen se Jakkoliv změnit, nebo odstěhovat. Já zkusila všechno co se dalo, abych tam mohla žít, ale vždycky to skončilo ve slepý uličce. Když na mě přišel s prstenem, už jsem mlela z posledního a tak jsem to musela nějak rozetnout. Utekla jsem, tolikrát jsem se chtěla rozejít z rozumových důvodů, ale vždy mě překonal on i můj nerozum. Tak jsem prostě utekla, a zazdila to. Jinak bych se a) zbláznila nebo za b) byla nešťastná nadoživotí. A teď jsem normálně tady v ČR, přiměřeně spokojená, na cestování nemáme, a v duchu jsem stále na cestách. Tu intenzitu už opravdu nic nepřekonalo, ale už jí taky nikdy nechci, bylo to vyčerpávající. Lepší je důvěra, klid, a opravdové partnerství, protože tak jak lítaly emoce prve, tak nebyla vůbec síla na cokoliv jinýho než náž vztah. On rodinu teda chtěl, ale já tehdy, tam a s nim, jsem neměla odvahu, sílu a všech pět pohromadě, abych se takhle nafurt odsoudila k takovému životu. A s dětma, to si piš, je to nafurt. Bez dětí je všechno máček. Je důležitý si vybrat chlapa jako otce dětí, protože jakmile ty děti s někym máš, on a jeho způsob života se pro tě stanou nadoživotí denním chlebem.
Tak to jsem zvědavá na ostatní odpovědi. Já jsem cizince vždycky chtěla, protože jsem fanatik do cestování a vadí mi furt žít v jedněch zaběhlých kolejích. V mojí rodině si nikdo nepřipouštěl, že žít se dá i naprosto jinak. No, tak jsem vlastně měla vážný vztahy jen s cizincema. Ale z Evropy, dál bych nešla. S jednim jsem v jeho zemi žila 5 let a fakt to byl ten vztah, kdy víte, že tu intenzitu už nic nepřekoná. Zato mě to ale vyčerpalo. Já nakonec zjistila, že tam nedokážu žít v jeho (a to je dost důležitý - JEHO) podmínkách, a on nebyl schopen se Jakkoliv změnit, nebo odstěhovat. Já zkusila všechno co se dalo, abych tam mohla žít, ale vždycky to skončilo ve slepý uličce. Když na mě přišel s prstenem, už jsem mlela z posledního a tak jsem to musela nějak rozetnout. Utekla jsem, tolikrát jsem se chtěla rozejít z rozumových důvodů, ale vždy mě překonal on i můj nerozum. Tak jsem prostě utekla, a zazdila to. Jinak bych se a) zbláznila nebo za b) byla nešťastná nadoživotí.
A teď jsem normálně tady v ČR, přiměřeně spokojená, na cestování nemáme, a v duchu jsem stále na cestách. Tu intenzitu už opravdu nic nepřekonalo, ale už jí taky nikdy nechci, bylo to vyčerpávající. Lepší je důvěra, klid, a opravdové partnerství, protože tak jak lítaly emoce prve, tak nebyla vůbec síla na cokoliv jinýho než náž vztah. On rodinu teda chtěl, ale já tehdy, tam a s nim, jsem neměla odvahu, sílu a všech pět pohromadě, abych se takhle nafurt odsoudila k takovému životu. A s dětma, to si piš, je to nafurt. Bez dětí je všechno máček. Je důležitý si vybrat chlapa jako otce dětí, protože jakmile ty děti s někym máš, on a jeho způsob života se pro tě stanou nadoživotí denním chlebem.