Já toto dilema řeším už po druhé. V prvním těhotenství jsem vědět nechtěla, ale manžel o to stál, tak jsme si to nakonec nechali říct. Hrozně jsem si přála chlapečka, ale nakonec máme holčičku, kterou bych ovšem za žádného chlapečka nevyměnila. Taky jsem měla dojem, že všude najednou vídám jen sam čápy a stejně se narodila holčička, i když je jako kluk, pořád jen něco spravuje, do všeho šťourá a pomáhá taťkovi, panenky jí příliš neberou:)Teď čekáme druhé miminko a opět bych si to ráda nechala jako překvapení a manžel opět vědět chce, nevydržela bych představu, že on ví a já ne. Hrozně ráda bych ale zažila ten pocit na porodním sále, když vám podají miminko a řeknou máte holčičku nebo chlapečka. Určitě je to lepší vědět z praktického hlediska, kdyby to byla zase holka nemuseli by jsme věcičky příliš obměňovat, ale i přesto bych zase rádši kluka. No myslím, že se ale všechny shodneme na jednom, že nejdůležitější je, aby to bylo zdravé.
Já toto dilema řeším už po druhé. V prvním těhotenství jsem vědět nechtěla, ale manžel o to stál, tak jsme si to nakonec nechali říct. Hrozně jsem si přála chlapečka, ale nakonec máme holčičku, kterou bych ovšem za žádného chlapečka nevyměnila. Taky jsem měla dojem, že všude najednou vídám jen sam čápy a stejně se narodila holčička, i když je jako kluk, pořád jen něco spravuje, do všeho šťourá a pomáhá taťkovi, panenky jí příliš neberou:)Teď čekáme druhé miminko a opět bych si to ráda nechala jako překvapení a manžel opět vědět chce, nevydržela bych představu, že on ví a já ne. Hrozně ráda bych ale zažila ten pocit na porodním sále, když vám podají miminko a řeknou máte holčičku nebo chlapečka. Určitě je to lepší vědět z praktického hlediska, kdyby to byla zase holka nemuseli by jsme věcičky příliš obměňovat, ale i přesto bych zase rádši kluka. No myslím, že se ale všechny shodneme na jednom, že nejdůležitější je, aby to bylo zdravé.