já si myslím, že kdo dává rady ignorovat, tak nikdy takové dítě doma neměl právě. Já to vím, že se to nedá a hlavně jsou věci, které prostě ignorovat nejde. Mi malá venku chodí vedle kočárku nebo za ruku, to ví, že prostě jinak to nejde, jen tam, kde není vůbec cesta, tak si chodí sama. Já prostě nehodlám dítě někde sbírat potom přejeté z cesty, takže tohle má od malička vsugerované a přesto vlak nejede! Jinak se mi taky klidně směje do obličeje, já se snažím jí domluvit nebo vysvětlit, že to a to dělat nemůže a ona se klidně směje a udělá to hned, i když za to pak dostane, tak za chvíli znovu. U nás nemá respekt z nikoho a z ničeho. Jen jednou si doma lehla na zem a viděla, že si toho nikdo nevšímá, zavřela jsem jí v pokoji, tak to vícekrát neudělala. Já si myslím, že kdyby neměla ségru, že by byla celkem v pohodě. Ona totiž neumí být ani chvíli sama, prostě jí nebaví si samotnou hrát, jí nebaví si samotnou kreslit, jí nebaví samotnou nic. Takže si vymýšlí jinou zábavu, pořád si chodí sama umývat zuby a ruce, pořád někomu zhasíná v koupelně a na wc, když jí do pokoje zavřu, tak si hned vyleze, když jí řeknu, že tam prostě teď chvíli bude a bude si hrát-když musím uvařit, tak schválně bouchá aspoň do dveří... do toho prostě hlídat, aby něco neudělala malé, když jsem zrovna v jiné místnosti a to jsou právě největší nervy. Ona jí klidně bouchne i přede mnou právě, tak co by byla schopna jí udělat, když tam nejsem... A to ještě máme v bytě dva psy a ty taky pořád provokuje, ten menší už jí i kousnul mírně do nosu a co myslíš? Je jí to jedno a provokuje ho dál, jde, on spí a ona ho praští, toho většího kopne nebo pleskne, prostě schválnosti. Můžu vysvětlovat milionkrát, řeknu, ať se omluví a ať pejska pohladí, že je hodný a ona mu nemá ubližovat, tak to udělá a za chvíli mu zase ublíží. Já se fakt divím, že jí ještě ani jeden nehryzl pořádně :( Takže já mám doma oči i na zadku!!! Ono to není o tom, že bychom byly měkké, ale podle mě ty děti ví, že nás prostě vytočí a jim se asi ty reakce líbí. Mi to tak aspoň přijde, že malá má radost, když mě vytočí a když i dostane. Jako že dosáhla svého :( já se to bití snažím eliminovat co to jde, ale když malé schválně šlápne na ruku, tak to jako na prdel dostane, ale nemyslím si, že nějak moc. To já se i bojím, abych jí neublížila a pak mě to mrzí. Před dětma jsem ještě nebrečela, ale večer už to kolikrát na mě padne, že si pobrečím a ty jsi těhu, tak u tebe je to úplně normální. Já jen nechápu, proč všichni okolo mi tvrdí, že takové děcko ještě neviděli :D a tady se člověk setká s maminkama, co řeší to samé. Tak nevím, jestli za pár let na toto období taky zapomeneme nebo ne :)
In reply to tak on vyloženě dělá by Arutha
já si myslím, že kdo dává rady ignorovat, tak nikdy takové dítě doma neměl právě. Já to vím, že se to nedá a hlavně jsou věci, které prostě ignorovat nejde. Mi malá venku chodí vedle kočárku nebo za ruku, to ví, že prostě jinak to nejde, jen tam, kde není vůbec cesta, tak si chodí sama. Já prostě nehodlám dítě někde sbírat potom přejeté z cesty, takže tohle má od malička vsugerované a přesto vlak nejede! Jinak se mi taky klidně směje do obličeje, já se snažím jí domluvit nebo vysvětlit, že to a to dělat nemůže a ona se klidně směje a udělá to hned, i když za to pak dostane, tak za chvíli znovu. U nás nemá respekt z nikoho a z ničeho. Jen jednou si doma lehla na zem a viděla, že si toho nikdo nevšímá, zavřela jsem jí v pokoji, tak to vícekrát neudělala. Já si myslím, že kdyby neměla ségru, že by byla celkem v pohodě. Ona totiž neumí být ani chvíli sama, prostě jí nebaví si samotnou hrát, jí nebaví si samotnou kreslit, jí nebaví samotnou nic. Takže si vymýšlí jinou zábavu, pořád si chodí sama umývat zuby a ruce, pořád někomu zhasíná v koupelně a na wc, když jí do pokoje zavřu, tak si hned vyleze, když jí řeknu, že tam prostě teď chvíli bude a bude si hrát-když musím uvařit, tak schválně bouchá aspoň do dveří... do toho prostě hlídat, aby něco neudělala malé, když jsem zrovna v jiné místnosti a to jsou právě největší nervy. Ona jí klidně bouchne i přede mnou právě, tak co by byla schopna jí udělat, když tam nejsem... A to ještě máme v bytě dva psy a ty taky pořád provokuje, ten menší už jí i kousnul mírně do nosu a co myslíš? Je jí to jedno a provokuje ho dál, jde, on spí a ona ho praští, toho většího kopne nebo pleskne, prostě schválnosti. Můžu vysvětlovat milionkrát, řeknu, ať se omluví a ať pejska pohladí, že je hodný a ona mu nemá ubližovat, tak to udělá a za chvíli mu zase ublíží. Já se fakt divím, že jí ještě ani jeden nehryzl pořádně :( Takže já mám doma oči i na zadku!!! Ono to není o tom, že bychom byly měkké, ale podle mě ty děti ví, že nás prostě vytočí a jim se asi ty reakce líbí. Mi to tak aspoň přijde, že malá má radost, když mě vytočí a když i dostane. Jako že dosáhla svého :( já se to bití snažím eliminovat co to jde, ale když malé schválně šlápne na ruku, tak to jako na prdel dostane, ale nemyslím si, že nějak moc. To já se i bojím, abych jí neublížila a pak mě to mrzí. Před dětma jsem ještě nebrečela, ale večer už to kolikrát na mě padne, že si pobrečím a ty jsi těhu, tak u tebe je to úplně normální. Já jen nechápu, proč všichni okolo mi tvrdí, že takové děcko ještě neviděli :D a tady se člověk setká s maminkama, co řeší to samé. Tak nevím, jestli za pár let na toto období taky zapomeneme nebo ne :)