Dovolila jsem si vyjít si do hospůdky, dorazila jsem dom cca v půl dvanácté a úderem půlnoci to začlo. Ivča se probudila a začala kňourat. Kvičela čím dál víc, v půl druhé už opravdu ječela, jako by ji něco hrozně moc moc bolelo. Sem tam prdla, tak jsem myslela, že blbá kolika. Načež Ivča zaplakala obzvlášť srdcervoucně a celou mě zeblila Bylo to, jako by na mě někdo chrstnul vodu z kýblu... Na přebalováku, kde jsem ji převlékala, v blití zdatně pokračovala, ani nevím, kde se to v ní chudince vzalo... Ale vypadalo, že se jí udělalo líp, dokonce usnula cca ve dvě. To ale nebyl konec, ve tři byla zas vzhůru, a jakmile jsem jí pohladila, bylo mi to jasné - horečka jako sviň. Naměřili jsme skoro čtyřicet, okamžitě dostala čípek a zábal... Docela se jí ulevilo, tak jsme chvíli po třetí šli zase spát (my s Ivčou do velké postele, Martin na gauč). V pět opět probuzení pláčem, horečka opět v plném proudu. Na čípek ještě nebyl čas, Martin vystřelil pro auto, že pojedem na pohotovost, já zatím Ivča dávala další zábal. Po tom se jí ulevilo, takže když se vrátil Martin s autem ,že jedeme, vesele na něj mávala z postele, dělala paci paci a ukazovala mu, jak je veliká No, nicméně jí to nevydrželo ani do šesti, takže jsme se na pohotovost nakonec opravdu vypravili. Pamatovala jsem si, že je tam, co byla gynda, ale pohotovost se přestěhovala. Slovy sestry, které jsem se ptala na cestu: "Tam, co je záchytka!" - Užitečná informace, ob den se probouzíme na záchytce, že? Naštěstí nás navedl pán u vrat, takže jsme pohotovost našli. Zkasírovali nás hned u vstupu o devadesát kaček, ale zato pak paní doktorka Ivču strašně pečlivě vyšetřila (což není ironie). Dívala se do krku, prohmatávala, zkoušela nějaké cviky na krční páteř, snad deset minut poslouchala, z toho hlavně bříško, ale prý proto, že jak Ivča pořád ječela, bylo špatně slyšet. Nakonec nás vybavila na několik možných scénářů (neustupující horečka, blicí nevolnost) a poslala nás na ORL, aby ještě vyloučili zánět středního ucha. A že to taky můžou být ty zoubky... No, abych to zkrátila - v půl osmé jsme cca byli zpět doma, Ivča už v čekárnách vypila čtvrl litru čaje, doma vylemtala decku mlíčka a prakticky jsme až do odpoledne spali ve tříhodinových intervalech na krmení Samozřejmě jí už pak nic nebylo (naštěstí!!!). Co to teda bylo, to bych ráda věděla... Jedině ,co mě napadá, že den předtím poprvé (a naposled) večeřela kaši z krupičky, ne rýžovou, takže by to mohla být alergie na lepek, ale zas těstoviny si občas dá, piškotek a rohlík ocucá a nic, tak nevím... Nahlásím to na desetiměsíční kontrole a uvidím, co na to náš úžasný pan doktor. J.
Dovolila jsem si vyjít si do hospůdky, dorazila jsem dom cca v půl dvanácté a úderem půlnoci to začlo. Ivča se probudila a začala kňourat. Kvičela čím dál víc, v půl druhé už opravdu ječela, jako by ji něco hrozně moc moc bolelo. Sem tam prdla, tak jsem myslela, že blbá kolika. Načež Ivča zaplakala obzvlášť srdcervoucně a celou mě zeblila Bylo to, jako by na mě někdo chrstnul vodu z kýblu... Na přebalováku, kde jsem ji převlékala, v blití zdatně pokračovala, ani nevím, kde se to v ní chudince vzalo... Ale vypadalo, že se jí udělalo líp, dokonce usnula cca ve dvě.
To ale nebyl konec, ve tři byla zas vzhůru, a jakmile jsem jí pohladila, bylo mi to jasné - horečka jako sviň. Naměřili jsme skoro čtyřicet, okamžitě dostala čípek a zábal... Docela se jí ulevilo, tak jsme chvíli po třetí šli zase spát (my s Ivčou do velké postele, Martin na gauč). V pět opět probuzení pláčem, horečka opět v plném proudu. Na čípek ještě nebyl čas, Martin vystřelil pro auto, že pojedem na pohotovost, já zatím Ivča dávala další zábal. Po tom se jí ulevilo, takže když se vrátil Martin s autem ,že jedeme, vesele na něj mávala z postele, dělala paci paci a ukazovala mu, jak je veliká
No, nicméně jí to nevydrželo ani do šesti, takže jsme se na pohotovost nakonec opravdu vypravili.
Pamatovala jsem si, že je tam, co byla gynda, ale pohotovost se přestěhovala. Slovy sestry, které jsem se ptala na cestu: "Tam, co je záchytka!" - Užitečná informace, ob den se probouzíme na záchytce, že? Naštěstí nás navedl pán u vrat, takže jsme pohotovost našli. Zkasírovali nás hned u vstupu o devadesát kaček, ale zato pak paní doktorka Ivču strašně pečlivě vyšetřila (což není ironie). Dívala se do krku, prohmatávala, zkoušela nějaké cviky na krční páteř, snad deset minut poslouchala, z toho hlavně bříško, ale prý proto, že jak Ivča pořád ječela, bylo špatně slyšet.
Nakonec nás vybavila na několik možných scénářů (neustupující horečka, blicí nevolnost) a poslala nás na ORL, aby ještě vyloučili zánět středního ucha. A že to taky můžou být ty zoubky...
No, abych to zkrátila - v půl osmé jsme cca byli zpět doma, Ivča už v čekárnách vypila čtvrl litru čaje, doma vylemtala decku mlíčka a prakticky jsme až do odpoledne spali ve tříhodinových intervalech na krmení Samozřejmě jí už pak nic nebylo (naštěstí!!!). Co to teda bylo, to bych ráda věděla...
Jedině ,co mě napadá, že den předtím poprvé (a naposled) večeřela kaši z krupičky, ne rýžovou, takže by to mohla být alergie na lepek, ale zas těstoviny si občas dá, piškotek a rohlík ocucá a nic, tak nevím... Nahlásím to na desetiměsíční kontrole a uvidím, co na to náš úžasný pan doktor.
J.