Ahoj Silvi, jsem moc ráda, že jsem našla Tvůj článek a mohla si po delší době přečíst, jak se vám daří. Mrzí mě, že si Luky prodělal tak ošklivé neštovice, ale neboj, jizvičky mu určitě časem zmizí. Moc dobře Tě chápu, že teď nemáš moc času, když se musíš starat o oba kluky sama. Vím, jak je to náročné, hlavně když je venku šeredně, prší atd. a musím být s kluky doma. To je pak kolikrát s Honzíkem, který se nudí, docela děs :00: . Ale to určitě moc dobře znáš sama, tak se nemusím rozepisovat, jak tady s Honzíkem šijou všichni čerti a vymýšlí lumpárnu za lumpárnou :-). Je pravda, že jak můžeme jít ven, tak je to hned daleko lepší. Naši mi naštěstí i teď o prázdninách hodně pomáhají, berou si často Honzíka přes den k sobě, poslední dobou i jednou týdně na noc a to je pro mě opravdu úleva. Taky si říkám, jestli se mi někdy ještě splní ten stejný sen, co máš Ty - tedy situaci, kdy po mně nikdo nic nechce, nic nemusím dělat, jsem obskakovaná atd. :-). Ale jsem moc ráda i za každou malou pomoc a jsem ráda, za každou chvilku po obědě, když kluci spí a já si můžu taky odpočinout. Jinak k těm Lukáškovým pokrokům - Lukášek je velikánský šikulka, že už téměř chodí sám :one: . Pokud už Ti vydrží stát nějakou dobu sám v prostoru, tak uvidíš, že se za nedlouho odváží vykročit i sám bez pomoci :-). A tipla bych si u vás, že to bude co nevidět :-). Mám s tím totiž čerstvou zkušenost u Tomáška - Tomášek udělal předevčírem totiž své první samostatné krůčky, aniž by se při tom držel jakékoliv opory - normálně si vykročil sám od židle ke stolu, udělal asi 4 krůčky s ručičkama napřaženýma dopředu a když si uvědomil, že se nedrží, tak rychle sednul na zadeček a radši to vzal zase po čtyřech :-). A dnes už se vydal po svých od dveří na chodbu celkem asi 10 kroků - pak se zastavil, otočil se, udělal další 2 krůčky a pak už asi nemohl a zbytek vzal zase po čtyřech :-). Vůbec jsem to nečekala, že najednou začne chodit - teprve od 1. 6. obchází nábytek, 26. 6. ve 13,5 měsících se naučil stát delší dobu v prostoru, aniž by se hned kácel a teď ve 14 měsících mi udělal obrovitánskou radost svými prvními krůčky :-). A to jsem ho ani nevodila za ruce, nepoužívala chodítko, nic. Na rehabilitaci ani neurolog nám toto pomáhání nedoporučilli, tak jsem to tedy nechala na Tomáškovi a on mě takhle mile překvapil :-). Je ale pravda, že jak teď každou chvilku stojí v prostoru a snaží se dělat krůčky, tak přece jen ještě často ztrácí rovnováhu a daleko častěji padá - včera se zrovna tak nešikovně bouchnul při pádul hlavičkou o hranu stolu, že ve mně opravdu zatrnulo. Naštěstí se mu kromě škaredé boule nic vážnějšího nestalo - sice chvíli pořádně křičel, ale pak se uklidnil. Reagoval pak taky normálně, tak snad to bude v pohodě. Ale to určitě s Lukáškem taky teď zažíváš, takže toto období pádu zná snad každá maminka. Tomášek se začíná už taky pěkně vztekat - nejvíc ho dokáže rozzuřit to, když někdo okolo jeho něco jí a nechce mu dát ochutnat. Tomášek má teď neuvěřitelnou chuť k jídlu, pořád by do sebe ládoval aspoň rohlík nebo cokoliv mu přijde pod ruku a pořád nemá dost. A to mu dávám najíst jako prvnímu, aby se najedl a nekoukal nám pak do talíře - ale marně. Sotva si sednu ke stolu, tak už stojí u mě, věší se mi na nohu a hlasitým "ham" se domáhá dalšího jídla :00: . A je fakt, že díky tomu, že každou chvilku má něco v puse, tak za tyto 2 měsíce od poslední kontroly ve 12 měsících přibral celých 500 g, zatímco předtím od 10 do 12 měsíců jenom 100 g. Proto si nás doktorka pozvala na kontrolu i teď ve 14 měsících, aby si ho převážila, zda už se to přibírání zlepšilo. Takže teď má Tomášek už 9810 g a 76 cm. Doktorka už byla spokojenější, sice koukala do růstového grafu, zda už se křivka začala zase zvedat, ale naštěstí ano. I tak si nás ale pozvala na další převážení ještě za měsíc v 15 měsících. Jinak co se týká mně, tak se mi minulý týden zase začaly vracet ty podivné stavy jakéhosi déja-vu, tedy pocity něčeho prožitého, kdy se na chvíli zakoukám do jednoho místa, před očima se mi vybaví ten zvláštní pocit a pak se mi z toho zvedá žaludek. Teď 13. 7. jsem byla v nemocnici na kontrole na neurologii, kde jsem o tom řekla primářovi a ten hned zpozorněl a rozhodl se mi navýšit denní dávku lamotriginu ze 100 mg na 200 mg denně. Tyto aury typu deja-vu jsem mívala totiž nejčastěji právě v prosinci a v květnu před těmi velkými epileptickými záchvaty, takže se to musí teď víc hlídat. Hlavně taky kvůli tomu, že jsem začala brát 2. 7. hormonální antikoncepci, která může snižovat hladinu lamotriginu v krvi až o polovinu a mohlo by dojít k opakování záchvatů. Za 3 měsíce mě čeká další kontrola, předtím ještě odběry krve na zjištění hladiny lamotriginu v krvi, pak ještě jaterní testy, minerály, krevní obraz a další kontrolní EEG. Graf EEG z 23. 6. je opět v mezích normy, ale ne u všech epileptiků musí tento graf ukazovat nějaké změny, takže důležitější jsou ty popisované příznaky záchvatů. No víc se o tom už rozepisovat nebudu, psala jsem k tomu samostatný článek - tak pokud Ti zbyde někdy trošku času, tak se můžeš mrknout na následující odkazy - na jednom popisuju tu kontrolu na neurologii a na druhém je ohlédnutí za Tomáškovým 14. měsícem, kde se rozepisuju, jak se nám daří. http://www.mojetehotenstvi.cz/dne-ni-kontrola-na-neurologii-v-nemocnici http://www.mojetehotenstvi.cz/ohlednuti-za-toma-kovym-14-mesicem-fotky Uf, to jsem se zase rozepsala. Mějte se krásně Silvi, pa :a:
Ahoj Silvi,
jsem moc ráda, že jsem našla Tvůj článek a mohla si po delší době přečíst, jak se vám daří.
Mrzí mě, že si Luky prodělal tak ošklivé neštovice, ale neboj, jizvičky mu určitě časem zmizí.
Moc dobře Tě chápu, že teď nemáš moc času, když se musíš starat o oba kluky sama. Vím, jak je to náročné, hlavně když je venku šeredně, prší atd. a musím být s kluky doma. To je pak kolikrát s Honzíkem, který se nudí, docela děs :00: . Ale to určitě moc dobře znáš sama, tak se nemusím rozepisovat, jak tady s Honzíkem šijou všichni čerti a vymýšlí lumpárnu za lumpárnou :-).
Je pravda, že jak můžeme jít ven, tak je to hned daleko lepší. Naši mi naštěstí i teď o prázdninách hodně pomáhají, berou si často Honzíka přes den k sobě, poslední dobou i jednou týdně na noc a to je pro mě opravdu úleva.
Taky si říkám, jestli se mi někdy ještě splní ten stejný sen, co máš Ty - tedy situaci, kdy po mně nikdo nic nechce, nic nemusím dělat, jsem obskakovaná atd. :-). Ale jsem moc ráda i za každou malou pomoc a jsem ráda, za každou chvilku po obědě, když kluci spí a já si můžu taky odpočinout.
Jinak k těm Lukáškovým pokrokům - Lukášek je velikánský šikulka, že už téměř chodí sám :one: . Pokud už Ti vydrží stát nějakou dobu sám v prostoru, tak uvidíš, že se za nedlouho odváží vykročit i sám bez pomoci :-).
A tipla bych si u vás, že to bude co nevidět :-).
Mám s tím totiž čerstvou zkušenost u Tomáška - Tomášek udělal předevčírem totiž své první samostatné krůčky, aniž by se při tom držel jakékoliv opory - normálně si vykročil sám od židle ke stolu, udělal asi 4 krůčky s ručičkama napřaženýma dopředu a když si uvědomil, že se nedrží, tak rychle sednul na zadeček a radši to vzal zase po čtyřech :-). A dnes už se vydal po svých od dveří na chodbu celkem asi 10 kroků - pak se zastavil, otočil se, udělal další 2 krůčky a pak už asi nemohl a zbytek vzal zase po čtyřech :-).
Vůbec jsem to nečekala, že najednou začne chodit - teprve od 1. 6. obchází nábytek, 26. 6. ve 13,5 měsících se naučil stát delší dobu v prostoru, aniž by se hned kácel a teď ve 14 měsících mi udělal obrovitánskou radost svými prvními krůčky :-). A to jsem ho ani nevodila za ruce, nepoužívala chodítko, nic. Na rehabilitaci ani neurolog nám toto pomáhání nedoporučilli, tak jsem to tedy nechala na Tomáškovi a on mě takhle mile překvapil :-).
Je ale pravda, že jak teď každou chvilku stojí v prostoru a snaží se dělat krůčky, tak přece jen ještě často ztrácí rovnováhu a daleko častěji padá - včera se zrovna tak nešikovně bouchnul při pádul hlavičkou o hranu stolu, že ve mně opravdu zatrnulo. Naštěstí se mu kromě škaredé boule nic vážnějšího nestalo - sice chvíli pořádně křičel, ale pak se uklidnil. Reagoval pak taky normálně, tak snad to bude v pohodě. Ale to určitě s Lukáškem taky teď zažíváš, takže toto období pádu zná snad každá maminka.
Tomášek se začíná už taky pěkně vztekat - nejvíc ho dokáže rozzuřit to, když někdo okolo jeho něco jí a nechce mu dát ochutnat. Tomášek má teď neuvěřitelnou chuť k jídlu, pořád by do sebe ládoval aspoň rohlík nebo cokoliv mu přijde pod ruku a pořád nemá dost. A to mu dávám najíst jako prvnímu, aby se najedl a nekoukal nám pak do talíře - ale marně. Sotva si sednu ke stolu, tak už stojí u mě, věší se mi na nohu a hlasitým "ham" se domáhá dalšího jídla :00: . A je fakt, že díky tomu, že každou chvilku má něco v puse, tak za tyto 2 měsíce od poslední kontroly ve 12 měsících přibral celých 500 g, zatímco předtím od 10 do 12 měsíců jenom 100 g.
Proto si nás doktorka pozvala na kontrolu i teď ve 14 měsících, aby si ho převážila, zda už se to přibírání zlepšilo. Takže teď má Tomášek už 9810 g a 76 cm. Doktorka už byla spokojenější, sice koukala do růstového grafu, zda už se křivka začala zase zvedat, ale naštěstí ano. I tak si nás ale pozvala na další převážení ještě za měsíc v 15 měsících.
Jinak co se týká mně, tak se mi minulý týden zase začaly vracet ty podivné stavy jakéhosi déja-vu, tedy pocity něčeho prožitého, kdy se na chvíli zakoukám do jednoho místa, před očima se mi vybaví ten zvláštní pocit a pak se mi z toho zvedá žaludek. Teď 13. 7. jsem byla v nemocnici na kontrole na neurologii, kde jsem o tom řekla primářovi a ten hned zpozorněl a rozhodl se mi navýšit denní dávku lamotriginu ze 100 mg na 200 mg denně. Tyto aury typu deja-vu jsem mívala totiž nejčastěji právě v prosinci a v květnu před těmi velkými epileptickými záchvaty, takže se to musí teď víc hlídat. Hlavně taky kvůli tomu, že jsem začala brát 2. 7. hormonální antikoncepci, která může snižovat hladinu lamotriginu v krvi až o polovinu a mohlo by dojít k opakování záchvatů. Za 3 měsíce mě čeká další kontrola, předtím ještě odběry krve na zjištění hladiny lamotriginu v krvi, pak ještě jaterní testy, minerály, krevní obraz a další kontrolní EEG. Graf EEG z 23. 6. je opět v mezích normy, ale ne u všech epileptiků musí tento graf ukazovat nějaké změny, takže důležitější jsou ty popisované příznaky záchvatů. No víc se o tom už rozepisovat nebudu, psala jsem k tomu samostatný článek - tak pokud Ti zbyde někdy trošku času, tak se můžeš mrknout na následující odkazy - na jednom popisuju tu kontrolu na neurologii a na druhém je ohlédnutí za Tomáškovým 14. měsícem, kde se rozepisuju, jak se nám daří.
http://www.mojetehotenstvi.cz/dne-ni-kontrola-na-neurologii-v-nemocnici
http://www.mojetehotenstvi.cz/ohlednuti-za-toma-kovym-14-mesicem-fotky
Uf, to jsem se zase rozepsala. Mějte se krásně Silvi, pa :a: