Hm, většina žen na manželovu nevěru má nějaký "šestý smysl" a vycítí to... odložený snubák ještě nic neznamená, to, že dlouho pracuje, to taky ještě nemusí nic být... horší je to ostatní... hádky, nezájem a tak... Bohužel žádná z nás nemá křišťálovou kouli a tak se nemůžeme podívat a říct, jo, někoho má... a nebo ne, nemá, jen má starosti a má toho nad hlavu... což by oboje mohlo být klidně možné... Máte ale docela slušnou krizi... a pak je důležité, jestli to spolu chcete řešit a nebo ne... jak už jsem několikrát radila, pokud s tebou muž nebude chtít mluvit o tom, co tě trápí, zkus mu to napsat... tak aspoň vypíšeš, co tě trápí, nehrozí u toho nějaký hysterický výstup, který by mohl nastat v případě ústního jednání a aspoň si sama utřídíš myšlenky a trochu se ti i uleví... a on si to může přečíst o samotě, v klidu, uvědomí si třeba, jak to vnímáš ty a jestli bude mít zájem něco vyřešit, tak si to zároveň i promyslí, co a jak dál... Zatím se zkus uklidnit, udělat si nějakou radost, třeba sobě i malé, vyraž si s kamarádkou na výlet, prostě zkus se trochu osamostatnit... vždycky se najde nějaká cesta... něvím, jak stará je tvá dcerka, ale někde se dá třeba na hodinu, dvě zaplatit hlídání (v mateřských centrech a dětských koutcích, např. u nás v dětském koutku v akvaparku tuhle možnost nabízí), ty si mezitím zajdeš třeba s nějakou jinou kámoškou na kafe bez dětí, na nákupy nebo jen tak na kus řeči, na kosmetiku, plavat... prostě někam, co by tě bavilo a udělalo ti dobře... A nebo se domluv s nějakou kamarádkou, že si tohle hlídání budete dělat navzájem, jednou pohlídáš ty její dítě, pak zase ona tvoje... S manželem bych si zkusila promluvit, ale v klidu, bez zbytečných emocí... máte malé dítě a tak bych to určitě zkusila... pokud tě trápí podezření na jeho nevěru, já bych mu to asi řekla na rovinu... ale já jsem zase dost radikální v této oblasti, pokud by nejevil zájem nějak vztah zlepšit a urovnat, nechtěla bych s ním být... Ale každopádně záleží na tom, jak se manžel chová, když je s vámi doma... třeba o víkendu... podnikáte něco společného nebo si jedete každý po svém? Ono je důležité mít nějaký společný zájem, koníček, tím se dá vztah pěkně upevnit... nejhorší asi je, když má každý své zájmy, své přátele a pak nakonec není nic, co by je spojovalo... i s malým dítětem se dá podnikat spousta věcí a tím budovat vztah... Začni proto sama sebe daleko víc rozmazlovat, no když má manžel drahý parfém, tak si kup taky, pokud ti to udělá radost a zvedne sebevědomí... a neboj se ho... dítě ti jen tak vzít nemůže, jen si opraš sebevědomí... a jestli se chceš opravdu dát rozvést, protože nevidíš, že by to mohlo ještě klapat, tak začni pomalu pracovat na své samostatnosti... dávej si třeba nějaké peníze bokem, zvykej si na to, že budeš samostatná (jestli tvůj muž je stejně víc pryč, než doma, tak to nebude tak těžké, jsi na to vlastně už tak nějak zvyklá) a třeba si zjisti, jak to máte s majetkem, na co bys měla nárok (vlastně máš nárok na polovinu veškerého majetku nabytého během manželství) a pomalu se začni osamostatňovat... nauč se podnikat víc věcí bez manžela, bez jeho požehnání, najdi si svůj program, začni s malou chodit mezi ostatní maminky, neseď jen doma... jestli máš k dispozici auto, tak máš ještě víc možností... zkus třeba nějaké srazíky tady, maminek je tu plno a ty přijdeš taky na jiné myšlenky... i jedno dopoledne jinde, než doma, tě pořádně nabudí a nabije energií... prostě nelitovat se, nebrečet, ale zkusit najít řešení... a hlavně se rozhodnout vzít život do svých rukou... ono to pak půjde mnohem snáz, když budeš mít jasno, co vlastně chceš...
Hm, většina žen na manželovu nevěru má nějaký "šestý smysl" a vycítí to... odložený snubák ještě nic neznamená, to, že dlouho pracuje, to taky ještě nemusí nic být... horší je to ostatní... hádky, nezájem a tak...
Bohužel žádná z nás nemá křišťálovou kouli a tak se nemůžeme podívat a říct, jo, někoho má... a nebo ne, nemá, jen má starosti a má toho nad hlavu... což by oboje mohlo být klidně možné...
Máte ale docela slušnou krizi... a pak je důležité, jestli to spolu chcete řešit a nebo ne... jak už jsem několikrát radila, pokud s tebou muž nebude chtít mluvit o tom, co tě trápí, zkus mu to napsat... tak aspoň vypíšeš, co tě trápí, nehrozí u toho nějaký hysterický výstup, který by mohl nastat v případě ústního jednání a aspoň si sama utřídíš myšlenky a trochu se ti i uleví... a on si to může přečíst o samotě, v klidu, uvědomí si třeba, jak to vnímáš ty a jestli bude mít zájem něco vyřešit, tak si to zároveň i promyslí, co a jak dál...
Zatím se zkus uklidnit, udělat si nějakou radost, třeba sobě i malé, vyraž si s kamarádkou na výlet, prostě zkus se trochu osamostatnit... vždycky se najde nějaká cesta... něvím, jak stará je tvá dcerka, ale někde se dá třeba na hodinu, dvě zaplatit hlídání (v mateřských centrech a dětských koutcích, např. u nás v dětském koutku v akvaparku tuhle možnost nabízí), ty si mezitím zajdeš třeba s nějakou jinou kámoškou na kafe bez dětí, na nákupy nebo jen tak na kus řeči, na kosmetiku, plavat... prostě někam, co by tě bavilo a udělalo ti dobře...
A nebo se domluv s nějakou kamarádkou, že si tohle hlídání budete dělat navzájem, jednou pohlídáš ty její dítě, pak zase ona tvoje...
S manželem bych si zkusila promluvit, ale v klidu, bez zbytečných emocí... máte malé dítě a tak bych to určitě zkusila... pokud tě trápí podezření na jeho nevěru, já bych mu to asi řekla na rovinu... ale já jsem zase dost radikální v této oblasti, pokud by nejevil zájem nějak vztah zlepšit a urovnat, nechtěla bych s ním být...
Ale každopádně záleží na tom, jak se manžel chová, když je s vámi doma... třeba o víkendu... podnikáte něco společného nebo si jedete každý po svém? Ono je důležité mít nějaký společný zájem, koníček, tím se dá vztah pěkně upevnit... nejhorší asi je, když má každý své zájmy, své přátele a pak nakonec není nic, co by je spojovalo... i s malým dítětem se dá podnikat spousta věcí a tím budovat vztah...
Začni proto sama sebe daleko víc rozmazlovat, no když má manžel drahý parfém, tak si kup taky, pokud ti to udělá radost a zvedne sebevědomí... a neboj se ho... dítě ti jen tak vzít nemůže, jen si opraš sebevědomí... a jestli se chceš opravdu dát rozvést, protože nevidíš, že by to mohlo ještě klapat, tak začni pomalu pracovat na své samostatnosti... dávej si třeba nějaké peníze bokem, zvykej si na to, že budeš samostatná (jestli tvůj muž je stejně víc pryč, než doma, tak to nebude tak těžké, jsi na to vlastně už tak nějak zvyklá) a třeba si zjisti, jak to máte s majetkem, na co bys měla nárok (vlastně máš nárok na polovinu veškerého majetku nabytého během manželství) a pomalu se začni osamostatňovat... nauč se podnikat víc věcí bez manžela, bez jeho požehnání, najdi si svůj program, začni s malou chodit mezi ostatní maminky, neseď jen doma... jestli máš k dispozici auto, tak máš ještě víc možností... zkus třeba nějaké srazíky tady, maminek je tu plno a ty přijdeš taky na jiné myšlenky... i jedno dopoledne jinde, než doma, tě pořádně nabudí a nabije energií... prostě nelitovat se, nebrečet, ale zkusit najít řešení... a hlavně se rozhodnout vzít život do svých rukou... ono to pak půjde mnohem snáz, když budeš mít jasno, co vlastně chceš...