Když jsem to začala číst, hned mě napadlo, že se tě musím zeptat, jestli nejsi těhotná, a v závěru jsem našla odpověď :-D No jo, tak tím se leccos vysvětluje...děti jsou chytrý, vycítí i sebemenší rozdíl v chování...čeká jí změna a děti mívají potřebu si utrhnout co nejvíc moci nad rodičema pro sebe, protože se bojí a ztrácí svojí jistotu...krom jinýho se taky dostává do období, kdy už jí neočůráš jen tak něčím, ale musí se nastolit řádný režim...protože jinak to bude utrpení přinejmenším až do nástupu do školy, jak mám zkušenosti (ne svoje, ale jako pedagog a pozorovatel dětí mých kamarádek :-D) děti si od dvou do pěti šesti let různými způsoby ověřují svoje zázemí, schopnost o něčem rozhodovat...a v tom se nesmí polevovat... Promluv si s ní (i víckrát), co se děje v poslední době, proč tě tak zlobí, že ubližuje miminku, na který se tak (doufám) těší, opakuj jí, že jí máš pořád ráda i když se vztekáš (koneckonců jí můžeš opáčit, že ona se taky vzteká a tak si můžeš myslet, že tě nemá ráda) a že s ní zůstaneš a popisuj jí situace, který nastanou po porodu - míň času, ale stejná láska, budeš potřebovat její pomoc atd.... Pokud si vymýšlí u jídla a nechce jíst, ať nejí (důsledně zajistit, aby nedostala žádnou sladkost), nekřičet na ní, jen jí nechat se vztekat, nechala bych jí její jídlo na talíři tak dlouho, dokud nedostane hlad a postupně to jídlo nesní, ale bez křiku a vztekání, prostě nechce jíst, tak vezmu talíř, odložím ho někam jinam a ať si jde hrát, že si to sní, až bude mít hlad - po třetí stejné reakci to malý nedá a měla by začít míň odporovat, ne-li rovnou jíst... Pokud se nechce oblíkat, když jdete ven, tak ven prostě nechoďte (samozřejmě, pokud musíš někam ty, tak jí buď podle možností nechat doma s tatínkem nebo holt trocha oblíkacího násilí, ale bez křiku a nadávek) s tím, že děti na ní zapomenou, když se neumí oblíkat a nemůže tedy chodit ven...a tak dál a tak dál...ke každýmu vzdoru se musíš postavit s klidem, trochou nezaujatosti (jenom jako, ale dítě bude ze změny v chování v šoku) pozitivně a očůrávat dítě musíš ty...vymýšlej si logický argumenty, který dětský mozeček pochopí, ale nestrašit, aby k něčemu nezískala odpor či strach - hodně se to dělá u jídla; jez, to je zdravý...pak se řekne zdravý a dítě to předem nechce... s tím spaním je to horší...odbourávání špatných návyků vyžaduje několik neprospaných nocí a dost ocelový nervy...jestli za vámi ještě nenavykla chodit do postele, tak se tomu vyhni, to se odbourává nejhůř...stanovte si jinak pravidla - řekni jí, že jí slibuješ, že každý večer bude pohádka, pomazlení, pak se zhasne a spát...a že za ní přijdeš v případě pláče maximálně třikrát (myslím při usínání) a když nedá pokoj, nepřijdeš vůbec, ale táta...častěji by teď taky měl zrovna táta uspávat, aby se zamezilo tomu, že bude vyžadovat tebe...táta bude mít svoje "uspávací" pravidla, a ty se nesmí porušovat...nejlíp byste měli uspávat na střídačku. Nevim, jak dalece malá vydrží brečet nebo trvat na svých pravidlech, ale v případě řevu se doporučuje chodit do pokoje každých 10 minut na kontrolu zdálky, ale nehladit, neuklidňovat a nevyndavat z postele...připravit před spaním k postýlce všechny věci, které malá ve svý vyčůranosti vymyslí - pití, světýlko, knížku, plyšáka, aby se uspávání neprodlužovalo o to, co musíš donést...po pár dnech kontrol by to už uplně uřvané dítě mělo pochopit a dát pokoj - bohužel nemám zkušenosti z úspěchů, protože neznám nikoho, kdo by našel sílu to vydržet :-D Snad ti aspoň něco z toho pomohlo...a domluv se s tatínkem, že budeš mít 3 x týdně 2 hodiny čas sama pro sebe - procházka, návštěva - má to efekty dva - ty si odpočineš a malá si zvykne na odpoutávání se od tebe. Jestli ti na to chlap řekne, že je např. unavenej z práce, má málo svýho času atd., tak nezapomeň zmínit, kdo je těhotnej a musí odpočívat, aby byl na porod a miminko připraven bez stresu a s láskou :-) Říká se, že porod i nástup nové role bývá lehčí a méně bolestivější, pokud má matka čas se ze svýho stavu radovat a možnost se na ten stav soustředit...což se starším dítětem je těžší, o to víc, když je to takovej ďáblík...hodně štěstí a ať je miminko zdravý
Když jsem to začala číst, hned mě napadlo, že se tě musím zeptat, jestli nejsi těhotná, a v závěru jsem našla odpověď :-D No jo, tak tím se leccos vysvětluje...děti jsou chytrý, vycítí i sebemenší rozdíl v chování...čeká jí změna a děti mívají potřebu si utrhnout co nejvíc moci nad rodičema pro sebe, protože se bojí a ztrácí svojí jistotu...krom jinýho se taky dostává do období, kdy už jí neočůráš jen tak něčím, ale musí se nastolit řádný režim...protože jinak to bude utrpení přinejmenším až do nástupu do školy, jak mám zkušenosti (ne svoje, ale jako pedagog a pozorovatel dětí mých kamarádek :-D) děti si od dvou do pěti šesti let různými způsoby ověřují svoje zázemí, schopnost o něčem rozhodovat...a v tom se nesmí polevovat...
Promluv si s ní (i víckrát), co se děje v poslední době, proč tě tak zlobí, že ubližuje miminku, na který se tak (doufám) těší, opakuj jí, že jí máš pořád ráda i když se vztekáš (koneckonců jí můžeš opáčit, že ona se taky vzteká a tak si můžeš myslet, že tě nemá ráda) a že s ní zůstaneš a popisuj jí situace, který nastanou po porodu - míň času, ale stejná láska, budeš potřebovat její pomoc atd....
Pokud si vymýšlí u jídla a nechce jíst, ať nejí (důsledně zajistit, aby nedostala žádnou sladkost), nekřičet na ní, jen jí nechat se vztekat, nechala bych jí její jídlo na talíři tak dlouho, dokud nedostane hlad a postupně to jídlo nesní, ale bez křiku a vztekání, prostě nechce jíst, tak vezmu talíř, odložím ho někam jinam a ať si jde hrát, že si to sní, až bude mít hlad - po třetí stejné reakci to malý nedá a měla by začít míň odporovat, ne-li rovnou jíst...
Pokud se nechce oblíkat, když jdete ven, tak ven prostě nechoďte (samozřejmě, pokud musíš někam ty, tak jí buď podle možností nechat doma s tatínkem nebo holt trocha oblíkacího násilí, ale bez křiku a nadávek) s tím, že děti na ní zapomenou, když se neumí oblíkat a nemůže tedy chodit ven...a tak dál a tak dál...ke každýmu vzdoru se musíš postavit s klidem, trochou nezaujatosti (jenom jako, ale dítě bude ze změny v chování v šoku) pozitivně a očůrávat dítě musíš ty...vymýšlej si logický argumenty, který dětský mozeček pochopí, ale nestrašit, aby k něčemu nezískala odpor či strach - hodně se to dělá u jídla; jez, to je zdravý...pak se řekne zdravý a dítě to předem nechce...
s tím spaním je to horší...odbourávání špatných návyků vyžaduje několik neprospaných nocí a dost ocelový nervy...jestli za vámi ještě nenavykla chodit do postele, tak se tomu vyhni, to se odbourává nejhůř...stanovte si jinak pravidla - řekni jí, že jí slibuješ, že každý večer bude pohádka, pomazlení, pak se zhasne a spát...a že za ní přijdeš v případě pláče maximálně třikrát (myslím při usínání) a když nedá pokoj, nepřijdeš vůbec, ale táta...častěji by teď taky měl zrovna táta uspávat, aby se zamezilo tomu, že bude vyžadovat tebe...táta bude mít svoje "uspávací" pravidla, a ty se nesmí porušovat...nejlíp byste měli uspávat na střídačku. Nevim, jak dalece malá vydrží brečet nebo trvat na svých pravidlech, ale v případě řevu se doporučuje chodit do pokoje každých 10 minut na kontrolu zdálky, ale nehladit, neuklidňovat a nevyndavat z postele...připravit před spaním k postýlce všechny věci, které malá ve svý vyčůranosti vymyslí - pití, světýlko, knížku, plyšáka, aby se uspávání neprodlužovalo o to, co musíš donést...po pár dnech kontrol by to už uplně uřvané dítě mělo pochopit a dát pokoj - bohužel nemám zkušenosti z úspěchů, protože neznám nikoho, kdo by našel sílu to vydržet :-D
Snad ti aspoň něco z toho pomohlo...a domluv se s tatínkem, že budeš mít 3 x týdně 2 hodiny čas sama pro sebe - procházka, návštěva - má to efekty dva - ty si odpočineš a malá si zvykne na odpoutávání se od tebe. Jestli ti na to chlap řekne, že je např. unavenej z práce, má málo svýho času atd., tak nezapomeň zmínit, kdo je těhotnej a musí odpočívat, aby byl na porod a miminko připraven bez stresu a s láskou :-) Říká se, že porod i nástup nové role bývá lehčí a méně bolestivější, pokud má matka čas se ze svýho stavu radovat a možnost se na ten stav soustředit...což se starším dítětem je těžší, o to víc, když je to takovej ďáblík...hodně štěstí a ať je miminko zdravý