ahojky,plně tě chápu ;) popíšu zhruba situaci u nás :) máme skoro 21 měsíčního chlapečka.Od narození byl poměrně citlivé dítě,hrozný mazlíček.Pak kolem 8 měsíce přišla příšerná separační krize,malej řval,když jsem byla jinde,pořád na mě visel,naučil se spát s námi v posteli.Neuměl si hrát sám,tatínka nechtěl,prostě jen máma,máma,máma :) trvalo to několik týdnů,spíš měsíců,s tím,že se to postupně,hodně pomalu zlepšovalo.Kolem toho roka už jsem byla schopná uvařit,pokuď byl se mnou v kuchyni a hrál si tam,aspoň mi nevisel pořád na noze :).Nic jsem nedělala,nijak jsem ho neodháněla,už jen proto,že právě vím,že je to citlivé dítě a cítím,že s ním musím jednat opatrněji.Nikdy mě ani nenapadla myšlenka na to,abych použila třeba estvilovu metodu.Co se týče hlídání,je a bude to naprd-s tátou už sice dávno vydrží,ale u babičky (eventuelně dědečků)prostě nebude,oni teda stejně nemají čas a dle mě ani náladu na nějaké hlídání.Takže to zatím nehrotíme,malej taky řve,když jdu pryč,ale jde o pár minut a pak se zabaví s ta´tkou :) je pravda,že po tom roce a půl se hodně zlepšil,sám od sebe,umí si hrát sám,umí být i dobrovolně v jiné místnosti,dokáže jít s dědou nebo tátou na vycházku bez scén.Všechno přišlo samo,nikdy jsme ho k ničemu nenutili a počkali,až k tomu dozraje sám.Stále vidím,že je citlivější než třeba jiné děti (v kolektivu je neprůbojný,když ho plácnu,tak se neožene,ale pláče,je to mamánek a mazlíček pořád) a myslím,že rozhodně nepotřebuje žádnou tvrdou ruku,ale spíš o to více věci vysvětlovat a hlavně se mi osvědčilo ho připravovat na to co bude-jako třeba-půjdu za chvíli na nákup,budeš tu sám s tátou,za chvíli jdeme spinkat,jedeme na plavání a tak podobně.Přijde mi,že má větší šanci se na změnu připravit a lépe to pak přijme.Samozřejmě,že v okolí slýchám,jak je rozmazlenej,jakej je to mamánek a že bych měla dělat to a tohle.Jenže je to moje dítě a myslím,že já s tátou mu rozumíme nejlíp a tak se ho snažíme vychovávat podle toho,co my dva uznáme za vhodné :) přece se nevychovám uzlíček nervů jen proto,že si někdo myslí,že je to děsnej mamánek a měl by být násilím zavřený někde,kde nechce být.Tím ovšem neříkám,že nemá nastavené hranice,to zase ano,nechci doma mít jednou nevychovaného zmetka,jen se snažím říct,že co platí na jedno dítě kamarádky vůbec nemusí platit na dítě tvé a proto malého vychovávej tak,jak uznáš za vhodné ty.Nikdo ho přece nezná lépe než ty ;)
ahojky,plně tě chápu ;) popíšu zhruba situaci u nás :) máme skoro 21 měsíčního chlapečka.Od narození byl poměrně citlivé dítě,hrozný mazlíček.Pak kolem 8 měsíce přišla příšerná separační krize,malej řval,když jsem byla jinde,pořád na mě visel,naučil se spát s námi v posteli.Neuměl si hrát sám,tatínka nechtěl,prostě jen máma,máma,máma :) trvalo to několik týdnů,spíš měsíců,s tím,že se to postupně,hodně pomalu zlepšovalo.Kolem toho roka už jsem byla schopná uvařit,pokuď byl se mnou v kuchyni a hrál si tam,aspoň mi nevisel pořád na noze :).Nic jsem nedělala,nijak jsem ho neodháněla,už jen proto,že právě vím,že je to citlivé dítě a cítím,že s ním musím jednat opatrněji.Nikdy mě ani nenapadla myšlenka na to,abych použila třeba estvilovu metodu.Co se týče hlídání,je a bude to naprd-s tátou už sice dávno vydrží,ale u babičky (eventuelně dědečků)prostě nebude,oni teda stejně nemají čas a dle mě ani náladu na nějaké hlídání.Takže to zatím nehrotíme,malej taky řve,když jdu pryč,ale jde o pár minut a pak se zabaví s ta´tkou :) je pravda,že po tom roce a půl se hodně zlepšil,sám od sebe,umí si hrát sám,umí být i dobrovolně v jiné místnosti,dokáže jít s dědou nebo tátou na vycházku bez scén.Všechno přišlo samo,nikdy jsme ho k ničemu nenutili a počkali,až k tomu dozraje sám.Stále vidím,že je citlivější než třeba jiné děti (v kolektivu je neprůbojný,když ho plácnu,tak se neožene,ale pláče,je to mamánek a mazlíček pořád) a myslím,že rozhodně nepotřebuje žádnou tvrdou ruku,ale spíš o to více věci vysvětlovat a hlavně se mi osvědčilo ho připravovat na to co bude-jako třeba-půjdu za chvíli na nákup,budeš tu sám s tátou,za chvíli jdeme spinkat,jedeme na plavání a tak podobně.Přijde mi,že má větší šanci se na změnu připravit a lépe to pak přijme.Samozřejmě,že v okolí slýchám,jak je rozmazlenej,jakej je to mamánek a že bych měla dělat to a tohle.Jenže je to moje dítě a myslím,že já s tátou mu rozumíme nejlíp a tak se ho snažíme vychovávat podle toho,co my dva uznáme za vhodné :) přece se nevychovám uzlíček nervů jen proto,že si někdo myslí,že je to děsnej mamánek a měl by být násilím zavřený někde,kde nechce být.Tím ovšem neříkám,že nemá nastavené hranice,to zase ano,nechci doma mít jednou nevychovaného zmetka,jen se snažím říct,že co platí na jedno dítě kamarádky vůbec nemusí platit na dítě tvé a proto malého vychovávej tak,jak uznáš za vhodné ty.Nikdo ho přece nezná lépe než ty ;)