holky, ani nevíte, jak vám rozumím. Ale hlavu vzhůru, i když to tak vůbec nevypadá, tak zase bude líp. JJsou to hrozné stavy co? Člověk by to nepřál ani svému největšímu nepřiteli, ale musí se s tím hlava a tělo nějak porvat. já to měla asi 3/4 roku a měla jsem toho fakt dost. Brala léky-asi 4 druhy-jak feťák. Byla jsem fakt vyřízená-do toho se přidávaly deprese-no šílený stav mysli. Pak jsem otěhotněla-prášky vysadila a od té doby se držím-mám hodně aktivní dítko, které mi nedává prostor přemýšlet a zabívat se takovýma blbostma, jako předtím a do toho čekám v červenci druhé a tak myslím, že už mě to jen tak nepostihne a i když mi někdy nebývá nejlépe, tak prostě vím, že je to jen stav mysli a bude zase líp. Neříkám, že od té doby jsem stále v pohodě, ale už dokážu hlavou překonat ty divné stavy těla. Dřív to tak nebylo-tělesné pocity mě ovládaly celou a já nebyla schopná si to normálně uvědomit a mozkem odůvodnit. Neříkám, že až mi děti odroustou a nastane takové to divné prázdno, kdy člověk zase upadne do nějaké zajetého stereotypu a bude se mu blížit stáří, že to zase nepříjde, ale já se sakra budu ze všech sil snažit, aby ne, protože už to zažít nikdy nechci. Takže moje rada zní-zaměstnat mozek nějakou činností, aby nemohl myslet na blbosti, nepozorovat se, vše si logicky vysvětlit. Držím vám holky palce, protože to potřebujete teď nejvíc a věřte-bude líp.-)))) cítím s váma
holky, ani nevíte, jak vám rozumím. Ale hlavu vzhůru, i když to tak vůbec nevypadá, tak zase bude líp. JJsou to hrozné stavy co? Člověk by to nepřál ani svému největšímu nepřiteli, ale musí se s tím hlava a tělo nějak porvat.
já to měla asi 3/4 roku a měla jsem toho fakt dost. Brala léky-asi 4 druhy-jak feťák. Byla jsem fakt vyřízená-do toho se přidávaly deprese-no šílený stav mysli.
Pak jsem otěhotněla-prášky vysadila a od té doby se držím-mám hodně aktivní dítko, které mi nedává prostor přemýšlet a zabívat se takovýma blbostma, jako předtím a do toho čekám v červenci druhé a tak myslím, že už mě to jen tak nepostihne a i když mi někdy nebývá nejlépe, tak prostě vím, že je to jen stav mysli a bude zase líp. Neříkám, že od té doby jsem stále v pohodě, ale už dokážu hlavou překonat ty divné stavy těla. Dřív to tak nebylo-tělesné pocity mě ovládaly celou a já nebyla schopná si to normálně uvědomit a mozkem odůvodnit. Neříkám, že až mi děti odroustou a nastane takové to divné prázdno, kdy člověk zase upadne do nějaké zajetého stereotypu a bude se mu blížit stáří, že to zase nepříjde, ale já se sakra budu ze všech sil snažit, aby ne, protože už to zažít nikdy nechci.
Takže moje rada zní-zaměstnat mozek nějakou činností, aby nemohl myslet na blbosti, nepozorovat se, vše si logicky vysvětlit. Držím vám holky palce, protože to potřebujete teď nejvíc a věřte-bude líp.-)))) cítím s váma