já mám děti dva a půl roku od sebe a nestěžuju si. Brala bych rozdíl i dva roky, malá byla docela šikovná. Sama za sebe jsem si říkala, že už by se to dalo a že když připočtu těch 9 měsíců, tak to zvládnem. Nakonec byl rozdíl ty dva a půl roku. Byly jen malé "komplikace", malá nedosáhla ani se schůdkem na záchod, a když jsem kojila, tak to bylo horší. Naštěstí si mohl taťka odskočit z "práce", dělá z domu :-). Ale snažíme se rušit co nejmíň, prakticky pomáhá s koupáním (když může a pak ještě dělá)a většinou s nama obědvá. Brala bych zas podobný odstup i potřetí. I když bylo druhé mimčo hodně uplakané a chtělo se nosit, tak teď k půlroku se zlepšuje :-) Malé jsme hodně povídali jaké to bylo když byla malá, dívali jsme se s ní na fotky a moc se na mimčo těšila a nežárlila. Teď nosí plenečky, podá mi třeba dudlík, chrastítko, prostě velká ségra a je šťatná, když se na ni prcek směje. Myslím, že se to dá zvládnout vždycky :-)
já mám děti dva a půl roku od sebe a nestěžuju si. Brala bych rozdíl i dva roky, malá byla docela šikovná. Sama za sebe jsem si říkala, že už by se to dalo a že když připočtu těch 9 měsíců, tak to zvládnem. Nakonec byl rozdíl ty dva a půl roku. Byly jen malé "komplikace", malá nedosáhla ani se schůdkem na záchod, a když jsem kojila, tak to bylo horší. Naštěstí si mohl taťka odskočit z "práce", dělá z domu :-). Ale snažíme se rušit co nejmíň, prakticky pomáhá s koupáním (když může a pak ještě dělá)a většinou s nama obědvá. Brala bych zas podobný odstup i potřetí. I když bylo druhé mimčo hodně uplakané a chtělo se nosit, tak teď k půlroku se zlepšuje :-) Malé jsme hodně povídali jaké to bylo když byla malá, dívali jsme se s ní na fotky a moc se na mimčo těšila a nežárlila. Teď nosí plenečky, podá mi třeba dudlík, chrastítko, prostě velká ségra a je šťatná, když se na ni prcek směje. Myslím, že se to dá zvládnout vždycky :-)