Jo, jak z jiného světa... neměli jsme doma telefon (žádost jsme sice měli už půl roku podanou, ale číslo nám přidělili až asi za další rok a kousek), naši neměli telefon, v dědině bylo telefonů jen pár, takže nějaké to dnešní psaní smsek a volání i několikrát denně se neprovozovalo... volalo se jen v nejnutnějších případech (doktor atd.)... dnes už se ani nechce věřit, že to bylo možné... jo, byl rok 1990... a když bydlíš v jiném městě, než zbytek rodiny, tak prostě ta komunikace byla omezená na osobní návštěvy... ale taky se psalo víc dopisů a posílaly se telegamy... a dnes je všechno zase jinak... Kam se starším dítětem naštěstí řešit nemusím, doma bude starší syn a o patro níž děda, takže tohle je nejmenší problém... největší bude, aby táta z práce stihl dojet včas... a tak si říkám, že kdyby to bylo jak minule, tak by to bylo fajn... tenkrát to bylo něco jako šestý smysl nebo tak něco, protože jsem ještě odpoledne Tomovi volala, že dnes je mi parádně, že jsem zvádla všechno vyřídit, co jsem dlouho odkládala, že jsem se v noci konečně pořádně vyspala a že je mi tak dobře, jak už dlouho ne... a protože jsem na druhý den měla termín porodu, tak prostě v to pondělí před desátou večer dojel domů, protože měl nějaké tušení... a o půlnoci jsem dostala kontrakce a ve tři už byla Gabča na světě... takže načasování ideální... tak snad to tak vyjde i teď...
In reply to Já bych taky byla moc by femme.fatale
Jo, jak z jiného světa... neměli jsme doma telefon (žádost jsme sice měli už půl roku podanou, ale číslo nám přidělili až asi za další rok a kousek), naši neměli telefon, v dědině bylo telefonů jen pár, takže nějaké to dnešní psaní smsek a volání i několikrát denně se neprovozovalo... volalo se jen v nejnutnějších případech (doktor atd.)... dnes už se ani nechce věřit, že to bylo možné... jo, byl rok 1990... a když bydlíš v jiném městě, než zbytek rodiny, tak prostě ta komunikace byla omezená na osobní návštěvy... ale taky se psalo víc dopisů a posílaly se telegamy... a dnes je všechno zase jinak...
Kam se starším dítětem naštěstí řešit nemusím, doma bude starší syn a o patro níž děda, takže tohle je nejmenší problém... největší bude, aby táta z práce stihl dojet včas... a tak si říkám, že kdyby to bylo jak minule, tak by to bylo fajn... tenkrát to bylo něco jako šestý smysl nebo tak něco, protože jsem ještě odpoledne Tomovi volala, že dnes je mi parádně, že jsem zvádla všechno vyřídit, co jsem dlouho odkládala, že jsem se v noci konečně pořádně vyspala a že je mi tak dobře, jak už dlouho ne... a protože jsem na druhý den měla termín porodu, tak prostě v to pondělí před desátou večer dojel domů, protože měl nějaké tušení... a o půlnoci jsem dostala kontrakce a ve tři už byla Gabča na světě... takže načasování ideální... tak snad to tak vyjde i teď...