Hihi, zajímavá otázka. Ty jsi prvorodička, svědomitě jsi se teoreticky připravovala a teď se bojíš, že? :) Není dobrý číst, jak strašně to bolí. Ono to většinou není tak zlý. Kdyby člověk umíral, zlý by to bylo, ale tahle bolest má smysl a neumírá se na ní, naopak. Takže já to brala tak, že s každou kontrakcí jsem blíž k svýmu miminku. Když to začalo, měla jsem velkou radost (už jsem přenášela a byla netrpělivá) a protože to byl druhej porod, užpoučená jsem šetřila síly a zbytečně nevyšilovala, takže to až na tu poslední půl hodinku bylo celkem v pohodě. A že bych umírala, to ne. Spíš usínala, je to poněkud vyčerpávající, ale zvládnout se to dá a hlavně - existujou medikamenty, který ti uleví při bolestech a urychlí porod, takže vlastně můžem být rády :) Nechtěla bych rodit třeba před sto lety.
Hihi, zajímavá otázka. Ty jsi prvorodička, svědomitě jsi se teoreticky připravovala a teď se bojíš, že? :) Není dobrý číst, jak strašně to bolí. Ono to většinou není tak zlý. Kdyby člověk umíral, zlý by to bylo, ale tahle bolest má smysl a neumírá se na ní, naopak. Takže já to brala tak, že s každou kontrakcí jsem blíž k svýmu miminku. Když to začalo, měla jsem velkou radost (už jsem přenášela a byla netrpělivá) a protože to byl druhej porod, užpoučená jsem šetřila síly a zbytečně nevyšilovala, takže to až na tu poslední půl hodinku bylo celkem v pohodě. A že bych umírala, to ne. Spíš usínala, je to poněkud vyčerpávající, ale zvládnout se to dá a hlavně - existujou medikamenty, který ti uleví při bolestech a urychlí porod, takže vlastně můžem být rády :) Nechtěla bych rodit třeba před sto lety.