Ahoj já tedy nevim kde ted jsi ty jestli někde v podnájmu nebo u rodičů,ale povím jak jsem to měla já. Když jsem zjistila že jsem těhotná už jsme byli od sebe. byla jsem 6tt. z ex jsme spolu chodili 4roky. bylo mi už 27let. Bohužel už jsem jednou byla na potratu. byla jsem hloupá a nechtěla jsem ho stratit. V té době jsem uvažovala jinak. Nikdy bych to víc neudělala. Bohužel,když jsem tedy zjistila že jsem těhotná tak jsem byla ráda,ale nevěděla jsem co dělat. Ex mi i před svou matkou řekl že se nevrátí. že si mamadělat co chci. bud si to nechám nebo si to mam nechat vzít. A ted se rozhodni. samozdřejmě že jsem na potrat ani moc neuvažovala. Podpora doma u mých rodičů nebyla. Mama na mě řvala že si to amm nechat vzít a že si zničim život a táta na to moc neragoval. jen že si to mam pořádně rozmyslet. Vyhazovat mě od nich nebudou,ale nemam čekat, že mi budoou pomáhat. nakonec jsem se rozhodla si mé malé kulíška nechat. Tak že jsem do 6 měsíce jen brečela pk jsem se stím smířila. Vybavičku jseme si nakoupila z toho co jsem dostala za marození a pak mateřské. Ale také jsem musela platit domů peníze na nájem a jídlo.Jen na postýlku jsem neměla tak jsem si ji mohla nakonec půjčit. byla stará železná,ale taky dobrá.Kočárek jsem si také koupila byl nový né žádný přepich jen obyč. kočárek. V době těh. jsem se z ex vídali,ale bylo to všelijaké. neměla jsem to přesně jako ty. Já sjem is přála snim být aby můj prcek měl tátu a přítele.Ale to byl jen sen a nesplnitelné. Prostě jsem nebyla dost dobrá. celý vstah jsem ho z něčeho tahala a pak jsem sama skončila málem na ulici. Podpora od jeho rodiny nebyla. Jen jejich řeči. I to že jsem přišla do jiného stavu schválně. nakonec když se rozhodovalo jak se bude jmenovat tak jsem se rozhodla sama. On to jen podepsal a pak si stěžoval že se nejmenuje po něm. I jeho rodiče mi to dali sežrat. když se malej narodil ted to bude v nedeli 3 roky. Tak mi jeho maminka v porodnici řekla,že si přála vnučku,ale je to kluk. Můj táta(děda) za náma jezdil do nemocnice. I můj bratr s přítelkyní. tak že se všechno obrátilo u mě doma jen v to nejlepší. K mému ex a jeho matce jsem kluka vozila a stejně to bylo špatně. Byla jsem hloupá. dneska to vim. Kluka ted nevídaj a ani je nezajímá jaké má kluk potřeby. Prostě nic. když bylo Klukovi skoro rok tak jsem si našla přítele přes internet. dneska jsem spolu už druhým rokem a čekáme mimčo. Kluka. Jsme ted štěstný a nic nám nechybí. Radit ti nic nemůžu,protože každý jsem jiný. a HLAVNĚ MÁME JINÉ LIDI KOLEM SEBE. Můžu ti jen držet palce aby jste byli zdraví a konečně štastný.
Ahoj já tedy nevim kde ted jsi ty jestli někde v podnájmu nebo u rodičů,ale povím jak jsem to měla já. Když jsem zjistila že jsem těhotná už jsme byli od sebe. byla jsem 6tt. z ex jsme spolu chodili 4roky. bylo mi už 27let. Bohužel už jsem jednou byla na potratu. byla jsem hloupá a nechtěla jsem ho stratit. V té době jsem uvažovala jinak. Nikdy bych to víc neudělala. Bohužel,když jsem tedy zjistila že jsem těhotná tak jsem byla ráda,ale nevěděla jsem co dělat. Ex mi i před svou matkou řekl že se nevrátí. že si mamadělat co chci. bud si to nechám nebo si to mam nechat vzít. A ted se rozhodni. samozdřejmě že jsem na potrat ani moc neuvažovala. Podpora doma u mých rodičů nebyla. Mama na mě řvala že si to amm nechat vzít a že si zničim život a táta na to moc neragoval. jen že si to mam pořádně rozmyslet. Vyhazovat mě od nich nebudou,ale nemam čekat, že mi budoou pomáhat. nakonec jsem se rozhodla si mé malé kulíška nechat. Tak že jsem do 6 měsíce jen brečela pk jsem se stím smířila. Vybavičku jseme si nakoupila z toho co jsem dostala za marození a pak mateřské. Ale také jsem musela platit domů peníze na nájem a jídlo.Jen na postýlku jsem neměla tak jsem si ji mohla nakonec půjčit. byla stará železná,ale taky dobrá.Kočárek jsem si také koupila byl nový né žádný přepich jen obyč. kočárek.
V době těh. jsem se z ex vídali,ale bylo to všelijaké. neměla jsem to přesně jako ty. Já sjem is přála snim být aby můj prcek měl tátu a přítele.Ale to byl jen sen a nesplnitelné. Prostě jsem nebyla dost dobrá. celý vstah jsem ho z něčeho tahala a pak jsem sama skončila málem na ulici. Podpora od jeho rodiny nebyla. Jen jejich řeči. I to že jsem přišla do jiného stavu schválně. nakonec když se rozhodovalo jak se bude jmenovat tak jsem se rozhodla sama. On to jen podepsal a pak si stěžoval že se nejmenuje po něm. I jeho rodiče mi to dali sežrat. když se malej narodil ted to bude v nedeli 3 roky. Tak mi jeho maminka v porodnici řekla,že si přála vnučku,ale je to kluk. Můj táta(děda) za náma jezdil do nemocnice. I můj bratr s přítelkyní. tak že se všechno obrátilo u mě doma jen v to nejlepší. K mému ex a jeho matce jsem kluka vozila a stejně to bylo špatně. Byla jsem hloupá. dneska to vim. Kluka ted nevídaj a ani je nezajímá jaké má kluk potřeby. Prostě nic.
když bylo Klukovi skoro rok tak jsem si našla přítele přes internet. dneska jsem spolu už druhým rokem a čekáme mimčo. Kluka. Jsme ted štěstný a nic nám nechybí.
Radit ti nic nemůžu,protože každý jsem jiný. a HLAVNĚ MÁME JINÉ LIDI KOLEM SEBE. Můžu ti jen držet palce aby jste byli zdraví a konečně štastný.