včera se mi už nenaskytla možnost. Velkým problémem v celé té věci je Tvůj muž. Nerada to říkám a neber si to osobně, jistě je to ve svém jádru hodný chlap, a asi právě proto, je to tak těžké. Pro nikoho by asi nebylo snadné stát mezi dvěma důležitými lidmi a rozhodovat se a většina chlapů má matku jako stále tu stejnou autoritu jako v dětství. Chápu, že to,co Ti tchýně udělala, co tím způsobila přeneseně malé, tě velice zlobí, máš v sobě z té doby zakořeněný vztek a není divu, v šestinedělí se z nás matek totiž stávají doslova saně, velice citlivé dračice, hlavně když má nějaká babka takové průpovídky. To má tchýně jednou prohlásila, že doufá, že nám náš syn všechno vrátí- všechno, čím ji kdy ublížil ten její synáček (můj manžel). Opravdu potěšující konstatování. Nejtragikomičtější je fakt, že už teď se malý chová jako rozmazlené vzteklé děcko a nevím proč, ale nějak v sobě jí to dávám za vinu, i když vina padá na úplně někoho jiného. Mne a mého manžela. Ale o mne toto povídání není. Přála bych Ti, aby se situace celkově uklidnila. Stálo by tě to hodně sil a přemáhání, o tom není pochyb, tolika sebeovládání by se musel v Tvojí situaci naučit každý, ale není to o tom, aby ses omezovala, jen prosím nebuď "zbytečně ( a schválně v uvozovkách) vzbětlivá. Když někdo vůči jinému cítí taksilnou averzi, mnohdy je už vznětlivý jen ze samé přítomnosti iritované osoby. Dej pak vědět, jak celá schůzka probíhala a když bude před schůzkou nejhůř, piš! :k:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
včera se mi už nenaskytla možnost. Velkým problémem v celé té věci je Tvůj muž. Nerada to říkám a neber si to osobně, jistě je to ve svém jádru hodný chlap, a asi právě proto, je to tak těžké. Pro nikoho by asi nebylo snadné stát mezi dvěma důležitými lidmi a rozhodovat se a většina chlapů má matku jako stále tu stejnou autoritu jako v dětství. Chápu, že to,co Ti tchýně udělala, co tím způsobila přeneseně malé, tě velice zlobí, máš v sobě z té doby zakořeněný vztek a není divu, v šestinedělí se z nás matek totiž stávají doslova saně, velice citlivé dračice, hlavně když má nějaká babka takové průpovídky. To má tchýně jednou prohlásila, že doufá, že nám náš syn všechno vrátí- všechno, čím ji kdy ublížil ten její synáček (můj manžel). Opravdu potěšující konstatování. Nejtragikomičtější je fakt, že už teď se malý chová jako rozmazlené vzteklé děcko a nevím proč, ale nějak v sobě jí to dávám za vinu, i když vina padá na úplně někoho jiného. Mne a mého manžela. Ale o mne toto povídání není. Přála bych Ti, aby se situace celkově uklidnila. Stálo by tě to hodně sil a přemáhání, o tom není pochyb, tolika sebeovládání by se musel v Tvojí situaci naučit každý, ale není to o tom, aby ses omezovala, jen prosím nebuď "zbytečně ( a schválně v uvozovkách) vzbětlivá. Když někdo vůči jinému cítí taksilnou averzi, mnohdy je už vznětlivý jen ze samé přítomnosti iritované osoby. Dej pak vědět, jak celá schůzka probíhala a když bude před schůzkou nejhůř, piš! :k: