bohužel jsou děti strašně vyčůraný a dělá jim radost, když můžou mámu vytočit-neboj, mám to doma taky-VOjtovi je už 27 měsíců a dělá to stále-neposlouchá (hlavně venku), v kočárku nechce být, pěšky chodit nechce, když jdeme ven, tak chce být doma, když máme jít domů, chce zůstat venku apod. Prostě všechno je pro něj špatně. My počítáme do 3. Řeknu mu, počítám do 3 a on ví, že když se dostanu ke 3, tak dostane přes zadek. A protože to na něj docela platí, tak už mu někdy stačí jen říct, že počítám do 3 a on už hned reaguje. A jak píšeš, jinak je to hrozně živé, aktivní, neposedné dítě, ale zároveN je strašně chytrej, což tyhle děti bývají a ví prostě jak mě vytočit a jak mě vyprovokovat. např. dneska jsme si chtěli jít ven užít sníh-řekla jsem mu, že se jdeme oblíkat a on teda šel do ložnice, ale začal skákat po posteli,tak jsem ho chytla, potom si vymýšlel, že chce jiné punčocháče, potom nechtěl šálu a chtěl jiný boty a rukavice o těch ani nemluvím. Výprava ven nám trvá půl hodiny-stále ho s každým kusem oblečení honím po bytě-samozřejmě mě vytočí-pak už dostal na zadek, aby se vůbec uklidnil-on chviličku řve a za tu chvíli ho oblíknu. Takže neboj, nejsi v tom sama a vím, co je to být unavený z neposlušného dítěte. Ale fakt platí důslednost, důslednost, důslednost-když se něco zakáže-ani příště se to nesmí dovolit apod. Ty děti jsou chytřejší než my, ale nesmí nám přerůst přes hlavu. A hlavně u těch živějších dětí je to důležité a je fakt, že já vidím, že pomaličku z toho vyrůstá a i kdy byl vždycky šíleně zběsilej, že už pomalu začíná být jako ostatní děti, ale asi nikdy nebude ten, co sedí v koutě. Doma hraje furt fotbal, teď i hokej, krásně maluje, je šikovnej na ruce, ať dělá co dělá a asi bude mít i talent na sporty-je pevnej, svalnatej a když vidím jak mu to jde s míčem nebo na hřišti jak se vůbec nebojí a všechno sám zdolá-jsem na něj opravdu pyšná (a to byly chvíle, kdy už jsem ho fakt nenáviděla). Takže vydrž-vím, že je to těžké, ale vím o čem mluvím-ono se to pomaličku bude lepšit a až začne malá mluvit, už se lépe komunikuje a tomu dítěti i líp funguje hlava a i mu v ní něco zůstane-co se smí a co ne. Ale chce to čas a pevné nervy(které teda já už fakt nemám :-))))))))))
bohužel jsou děti strašně vyčůraný a dělá jim radost, když můžou mámu vytočit-neboj, mám to doma taky-VOjtovi je už 27 měsíců a dělá to stále-neposlouchá (hlavně venku), v kočárku nechce být, pěšky chodit nechce, když jdeme ven, tak chce být doma, když máme jít domů, chce zůstat venku apod. Prostě všechno je pro něj špatně.
My počítáme do 3. Řeknu mu, počítám do 3 a on ví, že když se dostanu ke 3, tak dostane přes zadek. A protože to na něj docela platí, tak už mu někdy stačí jen říct, že počítám do 3 a on už hned reaguje. A jak píšeš, jinak je to hrozně živé, aktivní, neposedné dítě, ale zároveN je strašně chytrej, což tyhle děti bývají a ví prostě jak mě vytočit a jak mě vyprovokovat.
např. dneska jsme si chtěli jít ven užít sníh-řekla jsem mu, že se jdeme oblíkat a on teda šel do ložnice, ale začal skákat po posteli,tak jsem ho chytla, potom si vymýšlel, že chce jiné punčocháče, potom nechtěl šálu a chtěl jiný boty a rukavice o těch ani nemluvím. Výprava ven nám trvá půl hodiny-stále ho s každým kusem oblečení honím po bytě-samozřejmě mě vytočí-pak už dostal na zadek, aby se vůbec uklidnil-on chviličku řve a za tu chvíli ho oblíknu. Takže neboj, nejsi v tom sama a vím, co je to být unavený z neposlušného dítěte. Ale fakt platí důslednost, důslednost, důslednost-když se něco zakáže-ani příště se to nesmí dovolit apod. Ty děti jsou chytřejší než my, ale nesmí nám přerůst přes hlavu. A hlavně u těch živějších dětí je to důležité a je fakt, že já vidím, že pomaličku z toho vyrůstá a i kdy byl vždycky šíleně zběsilej, že už pomalu začíná být jako ostatní děti, ale asi nikdy nebude ten, co sedí v koutě. Doma hraje furt fotbal, teď i hokej, krásně maluje, je šikovnej na ruce, ať dělá co dělá a asi bude mít i talent na sporty-je pevnej, svalnatej a když vidím jak mu to jde s míčem nebo na hřišti jak se vůbec nebojí a všechno sám zdolá-jsem na něj opravdu pyšná (a to byly chvíle, kdy už jsem ho fakt nenáviděla). Takže vydrž-vím, že je to těžké, ale vím o čem mluvím-ono se to pomaličku bude lepšit a až začne malá mluvit, už se lépe komunikuje a tomu dítěti i líp funguje hlava a i mu v ní něco zůstane-co se smí a co ne. Ale chce to čas a pevné nervy(které teda já už fakt nemám :-))))))))))