Ahojky, nevím, jestli se v tomhle dá radit, ale popíšu svou zkušenost. Byla jsem s bývalým celkem 12 let (od 16ti do 29ti), z toho poslední dva roky jsme byli svoji. Během celé té doby jsem věděla, že měl asi 2x úlet a odpustila mu. Pak jsme byli pár let v zahraničí a když mě podvedl i tam, zavelela jsem okamžitě k návratu domů v domnění, že to tím vyřeším. Doma jsme se nastěhovali do nového baráčku, prožili krásné vánoce a já od ledna nastoupila do super práce, takže prostě idilka - trvala do února, kdy si našel holku o 10 let mladší a vodil si jí k nám do baráku v době, kdy já byla v práci. Já to tušila, ale on zapíral, promlouvala jsem s ním několikrát a vždycky tvrdil, že si to namlouvám, že to je blbost a že se mnou chce dítě, dokonce se jednou i rozbrečel, že já jsem ta špatná, že s ním dítě nechci. Já chtěla, ale nebyla jsem si jistá, jestli on je ten správný otec pro moje dítě. Až jsem to nevydržela a podívala se mu do mobilu a pak mu to hned řekla, že to prostě vím a co s tím jako hodlá dělat. Tak sliboval, že se s ní rozejde atd, což trvalo ještě asi 2 měsíce a když to nepřestalo a ve mě konečně po půl roce uzrálo, podala jsem žádost o rozvod, čemuž on prostě nevěřil, že to udělám. Když jsem přinesla domů papíry tak se opět neudržel a rozbrečel, že to nechtěl a nakonec z něj vypadlo, že nás prej chtěl mít obě!!! :jawdrop: To mě dorazilo a utvrdilo, že dělám dobře. Teď je s ní a mají spolu ročního prcka, ale pokud vím, tak prej moc spokojenej není, to je ale jen co s doslechu, tak nevím jaká je skutečnost. Každopádně jsem Ti tím chtěla říct, že tahle situace je hrozně těžká pro každého, ale myslím, že je lepší jí řešit, než přehlížet, a mimčem se to taky dlouhodobě nevyřeší. Já tenkrát myslela, že skončil svět, že už zůstanu sama, opuštěná třicítka bez sebevědomí. Nakonec jsem našla přítele na netu (v životě bych tomu nevěřila, kdyby mi to někdo řekl předem) teď jsme spoolu 2 a půl roku a v lednu čekáme mimčo a jsem spokojená :///: Držím Ti pěstičky.
Ahojky, nevím, jestli se v tomhle dá radit, ale popíšu svou zkušenost.
Byla jsem s bývalým celkem 12 let (od 16ti do 29ti), z toho poslední dva roky jsme byli svoji. Během celé té doby jsem věděla, že měl asi 2x úlet a odpustila mu. Pak jsme byli pár let v zahraničí a když mě podvedl i tam, zavelela jsem okamžitě k návratu domů v domnění, že to tím vyřeším. Doma jsme se nastěhovali do nového baráčku, prožili krásné vánoce a já od ledna nastoupila do super práce, takže prostě idilka - trvala do února, kdy si našel holku o 10 let mladší a vodil si jí k nám do baráku v době, kdy já byla v práci. Já to tušila, ale on zapíral, promlouvala jsem s ním několikrát a vždycky tvrdil, že si to namlouvám, že to je blbost a že se mnou chce dítě, dokonce se jednou i rozbrečel, že já jsem ta špatná, že s ním dítě nechci. Já chtěla, ale nebyla jsem si jistá, jestli on je ten správný otec pro moje dítě. Až jsem to nevydržela a podívala se mu do mobilu a pak mu to hned řekla, že to prostě vím a co s tím jako hodlá dělat. Tak sliboval, že se s ní rozejde atd, což trvalo ještě asi 2 měsíce a když to nepřestalo a ve mě konečně po půl roce uzrálo, podala jsem žádost o rozvod, čemuž on prostě nevěřil, že to udělám. Když jsem přinesla domů papíry tak se opět neudržel a rozbrečel, že to nechtěl a nakonec z něj vypadlo, že nás prej chtěl mít obě!!! :jawdrop: To mě dorazilo a utvrdilo, že dělám dobře. Teď je s ní a mají spolu ročního prcka, ale pokud vím, tak prej moc spokojenej není, to je ale jen co s doslechu, tak nevím jaká je skutečnost.
Každopádně jsem Ti tím chtěla říct, že tahle situace je hrozně těžká pro každého, ale myslím, že je lepší jí řešit, než přehlížet, a mimčem se to taky dlouhodobě nevyřeší.
Já tenkrát myslela, že skončil svět, že už zůstanu sama, opuštěná třicítka bez sebevědomí. Nakonec jsem našla přítele na netu (v životě bych tomu nevěřila, kdyby mi to někdo řekl předem) teď jsme spoolu 2 a půl roku a v lednu čekáme mimčo a jsem spokojená :///:
Držím Ti pěstičky.