tak sice se záchvaty vzteku u dcery zatím problém nemám (ona se sice vzteká kdykoliv něco nedostane, ale není to tak zlé, je jí teprve rok), ale s tchýní mám něco podobného. NAŠTĚSTÍ bydlí přes hranice, tedy v zahraničí a je jen na mě, jestli tam budu jezdit nebo ne, a jestli jo tak jak často. Zatím tam jezdím kvůli malé, rozhodně bych nesnesla, kdyby tam jel manžel sám a já ztrratila dcerku z dohledu a nechala jí malou na pospas. A až mě jednoho dne rupnou nervy, bude mít babička po hehe, já tam přestanu jezdit úplně a malou vídat nebude. Protože co si ke mě dovolüje je katastorfa. Neumím se postarat o dítě, domácnost vedu špatně, jsem pomalá, když mi je zle tak musím fungovat i přesto na 100% jako to dělala ona (hovno dělala, nebýt manželovo babičky, tak 50% věcí nezvládla). Stěžuje si manželovi, že když mám migrénu tak nejdu s malou ven, přitom ona mi ji ani jednou v životě nevzala na procházku, s vlastníma dětma ven nechodila. Dovolí malé to, co já ne, když jí něco řeknu tak už po mě (naštěstí jen v duchu) střílí kulometem a čtvrtí za živa, a co nejhůř - válím se podle ní doma, u nich jde máma po půlroce do práce. Nechala jsem manžela splácet samotného hypotéku, co si to jako dovoluju. Tchán kvůli MĚ se bojí jít do důchodu, protože asi rodičákem přivedu manžela do finanční záhuby, nebo co. A chtěla mi vzít dítě - ať táhnu do práce a ona se bude starat, samozřejmě u ní doma, já mám za malou jezdit o víkendu. Takže nesmutni, radu Ti nedám, sama nevím, jak na tu svou, ale jen abys viděla, že nejsi sama. A obdivuji Tě, já bydlet s tchýní pod jednou střechou, tak dávno sedím v kriminále za vraždu, nebo raději bydlím pod mostem, jen NEEEE s ní...
tak sice se záchvaty vzteku u dcery zatím problém nemám (ona se sice vzteká kdykoliv něco nedostane, ale není to tak zlé, je jí teprve rok), ale s tchýní mám něco podobného. NAŠTĚSTÍ bydlí přes hranice, tedy v zahraničí a je jen na mě, jestli tam budu jezdit nebo ne, a jestli jo tak jak často. Zatím tam jezdím kvůli malé, rozhodně bych nesnesla, kdyby tam jel manžel sám a já ztrratila dcerku z dohledu a nechala jí malou na pospas. A až mě jednoho dne rupnou nervy, bude mít babička po hehe, já tam přestanu jezdit úplně a malou vídat nebude. Protože co si ke mě dovolüje je katastorfa. Neumím se postarat o dítě, domácnost vedu špatně, jsem pomalá, když mi je zle tak musím fungovat i přesto na 100% jako to dělala ona (hovno dělala, nebýt manželovo babičky, tak 50% věcí nezvládla). Stěžuje si manželovi, že když mám migrénu tak nejdu s malou ven, přitom ona mi ji ani jednou v životě nevzala na procházku, s vlastníma dětma ven nechodila. Dovolí malé to, co já ne, když jí něco řeknu tak už po mě (naštěstí jen v duchu) střílí kulometem a čtvrtí za živa, a co nejhůř - válím se podle ní doma, u nich jde máma po půlroce do práce. Nechala jsem manžela splácet samotného hypotéku, co si to jako dovoluju. Tchán kvůli MĚ se bojí jít do důchodu, protože asi rodičákem přivedu manžela do finanční záhuby, nebo co. A chtěla mi vzít dítě - ať táhnu do práce a ona se bude starat, samozřejmě u ní doma, já mám za malou jezdit o víkendu.
Takže nesmutni, radu Ti nedám, sama nevím, jak na tu svou, ale jen abys viděla, že nejsi sama.
A obdivuji Tě, já bydlet s tchýní pod jednou střechou, tak dávno sedím v kriminále za vraždu, nebo raději bydlím pod mostem, jen NEEEE s ní...