Ahojky, tak já jsem teda zatím v očekávání (rodíme na jaře), ale ze zkušenosti z rodiny mohu říct, že se to zvládnout dá :-). Strejda s tetou mají dětí 5 a jsou naprosto spokojení a děcka mají všechno, co potřebují, nic jim nechybí, ikdyž je fakt, že oblečení se u nich dědí, ale do školy mají vždy svoje oblečení, jenom na doma či na písek nosí ty zděděné kousky. Musím říct, že já jim tohle rodinné štěstí děsně závidím, já i manžel jsme prakticky jediňáčci. Já sice měla všechno po materiální stránce (co jsem řekla, to jsem dostala), ale zase na druhou stranu byli naši pořád v práci, a tak jsem byla sama :-(. A to že jsem cestovali k moři mi tu lásku a mazlení fakt nevynahradilo, ale co už no. Manžel jako jediňáček měl zase hodně lásky, ale, protože žil jen s mámou, nemohl mít všechno, co by chtěl a věci dědil po příbuzných. On na dětství nevzpomíná moc rád, prý na to, že byl sám, tak že na tom byl hůř, než kdyby měl ještě dalších X sourozenců (holt neměli penízky na zbyt). My bychom rádi měli víc dětí než jedno, ale můj zdravotní stav mi to asi nedovolí... Takže tobě opravdu nepokrytě závidím. Máš velké štěstí, že se ti rodina ještě rozroste, važ si toho a neboj se, fakt věřím tomu, že to zvládnete. Držím ti palečky.
Ahojky, tak já jsem teda zatím v očekávání (rodíme na jaře), ale ze zkušenosti z rodiny mohu říct, že se to zvládnout dá :-). Strejda s tetou mají dětí 5 a jsou naprosto spokojení a děcka mají všechno, co potřebují, nic jim nechybí, ikdyž je fakt, že oblečení se u nich dědí, ale do školy mají vždy svoje oblečení, jenom na doma či na písek nosí ty zděděné kousky. Musím říct, že já jim tohle rodinné štěstí děsně závidím, já i manžel jsme prakticky jediňáčci. Já sice měla všechno po materiální stránce (co jsem řekla, to jsem dostala), ale zase na druhou stranu byli naši pořád v práci, a tak jsem byla sama :-(. A to že jsem cestovali k moři mi tu lásku a mazlení fakt nevynahradilo, ale co už no. Manžel jako jediňáček měl zase hodně lásky, ale, protože žil jen s mámou, nemohl mít všechno, co by chtěl a věci dědil po příbuzných. On na dětství nevzpomíná moc rád, prý na to, že byl sám, tak že na tom byl hůř, než kdyby měl ještě dalších X sourozenců (holt neměli penízky na zbyt). My bychom rádi měli víc dětí než jedno, ale můj zdravotní stav mi to asi nedovolí... Takže tobě opravdu nepokrytě závidím. Máš velké štěstí, že se ti rodina ještě rozroste, važ si toho a neboj se, fakt věřím tomu, že to zvládnete. Držím ti palečky.