Ahoj, já jsem teď sice už 7 týdnů po druhém porodu, ale taky Ti odpovím. Druhého porodu jsem se ani moc nebála, protože, jak píšeš, už jsem věděla do čeho jdu. Taky jsem si při prvním porodu užila i nějaké nepříjemnosti - velká ztráta krve, rozsáhlé šití atd., takže jsem si teď říkala, že horší už to snad nebude a i kdyby, tak vše se dá zvládnout. Pořád jsem teď počítala s tím, že budu rodit hezky v termínu jako před 2 lety prvního syna a tak jsem byla dost zaskočená, když se mi rozjel porod už ve 37+3 tt. podle MS a ve 36+5 tt. podle UTZ. Porod proběhl oproti prvnímu bleskově - od kontrakcí po 5 minutách po narození syna Tomáška neuběhly ani 3 hodiny a z toho jen poslední hodinu jsme byli v porodnici. Jenže jak probíhal porod z mé strany hladce, tak Tomáškovi už v bříšku nebylo vůbec dobře. Při propíchnutí plodovky doktorka zjistila, že ji mám zeleně zakalenou a miminku navíc při kontrakcích dost hodně zpomalovalo srdíčko. Naštěstí jsem se hodně rychle otevírala a porod postupoval, jinak by mě čekal císař - mimčo se mohlo nakazit infekcí anebo se začít dusit kvůli omotané pupeční šňůře, kvůli které mu klesaly ty ozvy. Díky těmto rizikům jsem si pak mohla ze zprávy dočíst, že jsem měla patologický porod :-( - a já přitom všude vykládala, jak jsem měla porod krásný. Naštěstí byl pak Tomášek na světě dřív, než došlo ke komplikacím a byl úplně v pořádku - vážil sice jen 2780 g a měřil 47 cm, ale už to hezky dohání. Tak jsem vděčná přírodě, že to tak zařídila a spustila porod radši dřív. Když jsem se pak ptala doktora na kontrole po šestinedělí, čím mohlo být způsobené to zakalení plodovky, tak říkal, že to bylo možná kvůli přestárlé placentě. Sice jsem měla do termínu ještě čas, ale ona už fungovala tak, jako bych přenášela a proto se asi zakalila plodovka. Promiň, že jsem se zase rozepsala mimo téma - jen abych se k tomu vrátila - ke konci jsem neměla skoro žádné problémy až na občasné tvrdnutí bříška a bolesti zad a tak jsem si myslela, že vydržím až do termínu. Proto se nikdy neví, kdy porod začne a je lepší s tím radši počítat už měsíc dopředu, než být z toho tak zaskočená jako jsem byla já. Abych to shrnula - druhý porod byl o hodně rychlejší než první (hlavně to otevírání šlo u mě bleskově), zato tlačení bylo trošku horší, protože se mi malý vracel zpátky díky té omotané šňůře. Ale podařilo se mi ho nakonec vytlačit i bez nástřihu a bez potrhání, což bylo oproti prvnímu porodu taky super. Byla jsem teď šitá jen malinko vevnitř a hned ten den jsem mohla normálně sedět bez kruhu. A hlavně - oproti prvnímu porodu mě teď první dva dny šíleně bolelo břicho při kojení - to jak se silně zavinovala děloha, byly to bolesti, jako kdybych měla znovu porodní kontrakce. Ale naštěstí jsem si na to mohla vzít paralen a třetí den už to nebylo tak silné. Tak si užívej poslední dny (týdny) s bříškem a přeju Ti rychlý a bezproblémový porod a zdravé miminko, pa :a:
Ahoj,
já jsem teď sice už 7 týdnů po druhém porodu, ale taky Ti odpovím.
Druhého porodu jsem se ani moc nebála, protože, jak píšeš, už jsem věděla do čeho jdu. Taky jsem si při prvním porodu užila i nějaké nepříjemnosti - velká ztráta krve, rozsáhlé šití atd., takže jsem si teď říkala, že horší už to snad nebude a i kdyby, tak vše se dá zvládnout.
Pořád jsem teď počítala s tím, že budu rodit hezky v termínu jako před 2 lety prvního syna a tak jsem byla dost zaskočená, když se mi rozjel porod už ve 37+3 tt. podle MS a ve 36+5 tt. podle UTZ. Porod proběhl oproti prvnímu bleskově - od kontrakcí po 5 minutách po narození syna Tomáška neuběhly ani 3 hodiny a z toho jen poslední hodinu jsme byli v porodnici. Jenže jak probíhal porod z mé strany hladce, tak Tomáškovi už v bříšku nebylo vůbec dobře. Při propíchnutí plodovky doktorka zjistila, že ji mám zeleně zakalenou a miminku navíc při kontrakcích dost hodně zpomalovalo srdíčko. Naštěstí jsem se hodně rychle otevírala a porod postupoval, jinak by mě čekal císař - mimčo se mohlo nakazit infekcí anebo se začít dusit kvůli omotané pupeční šňůře, kvůli které mu klesaly ty ozvy. Díky těmto rizikům jsem si pak mohla ze zprávy dočíst, že jsem měla patologický porod :-( - a já přitom všude vykládala, jak jsem měla porod krásný.
Naštěstí byl pak Tomášek na světě dřív, než došlo ke komplikacím a byl úplně v pořádku - vážil sice jen 2780 g a měřil 47 cm, ale už to hezky dohání. Tak jsem vděčná přírodě, že to tak zařídila a spustila porod radši dřív. Když jsem se pak ptala doktora na kontrole po šestinedělí, čím mohlo být způsobené to zakalení plodovky, tak říkal, že to bylo možná kvůli přestárlé placentě. Sice jsem měla do termínu ještě čas, ale ona už fungovala tak, jako bych přenášela a proto se asi zakalila plodovka.
Promiň, že jsem se zase rozepsala mimo téma - jen abych se k tomu vrátila - ke konci jsem neměla skoro žádné problémy až na občasné tvrdnutí bříška a bolesti zad a tak jsem si myslela, že vydržím až do termínu.
Proto se nikdy neví, kdy porod začne a je lepší s tím radši počítat už měsíc dopředu, než být z toho tak zaskočená jako jsem byla já.
Abych to shrnula - druhý porod byl o hodně rychlejší než první (hlavně to otevírání šlo u mě bleskově), zato tlačení bylo trošku horší, protože se mi malý vracel zpátky díky té omotané šňůře. Ale podařilo se mi ho nakonec vytlačit i bez nástřihu a bez potrhání, což bylo oproti prvnímu porodu taky super. Byla jsem teď šitá jen malinko vevnitř a hned ten den jsem mohla normálně sedět bez kruhu.
A hlavně - oproti prvnímu porodu mě teď první dva dny šíleně bolelo břicho při kojení - to jak se silně zavinovala děloha, byly to bolesti, jako kdybych měla znovu porodní kontrakce. Ale naštěstí jsem si na to mohla vzít paralen a třetí den už to nebylo tak silné.
Tak si užívej poslední dny (týdny) s bříškem a přeju Ti rychlý a bezproblémový porod a zdravé miminko, pa :a: