Je to opravdu těžké, včera mi zas několikrát volal a dneska ráno už zase a vůbec nechtěl připustit, že bychom se rozešli, bere to pořád jako že jsme spolu a prý už o tom mluvil s mámou, že mu sežene byt a myslí si, že když se půjde léčit, tak bude zas všechno jako dřív. Včera byl navíc u nás a mluvili jsme spolu přes plot, překecával mě, ať jdu na procházku (lilo jak z konve)... bylo mi ho úplně líto, jak tam stál, vypadal tak nešťastně, ještě zmáčenej od deště, protože musel docela dlouho čekat, než dokojím, ach jo... pořád mluví o tom, že by se bez nás utrápilal... snažila jsem být tvrdá, ale je to fakt hodně těžké... mám ho asi svým způsobem ráda, ale musím si vždycky připomenout, jak se mě natrápil a být fakt tvrdá... dneska chce přijít zase a chce jít na procházku s Míšou... někdy si říkám, jak by to bylo jednoduché, kdyby se na nás náš tatínek sám opustil, ale on je rozhodnutý se nás nevzdat za žádnou cenu...
In reply to Ahojky Šári, by Pawla7777
Je to opravdu těžké, včera mi zas několikrát volal a dneska ráno už zase a vůbec nechtěl připustit, že bychom se rozešli, bere to pořád jako že jsme spolu a prý už o tom mluvil s mámou, že mu sežene byt a myslí si, že když se půjde léčit, tak bude zas všechno jako dřív. Včera byl navíc u nás a mluvili jsme spolu přes plot, překecával mě, ať jdu na procházku (lilo jak z konve)... bylo mi ho úplně líto, jak tam stál, vypadal tak nešťastně, ještě zmáčenej od deště, protože musel docela dlouho čekat, než dokojím, ach jo... pořád mluví o tom, že by se bez nás utrápilal... snažila jsem být tvrdá, ale je to fakt hodně těžké... mám ho asi svým způsobem ráda, ale musím si vždycky připomenout, jak se mě natrápil a být fakt tvrdá... dneska chce přijít zase a chce jít na procházku s Míšou... někdy si říkám, jak by to bylo jednoduché, kdyby se na nás náš tatínek sám opustil, ale on je rozhodnutý se nás nevzdat za žádnou cenu...