Ahoj, tak v první řadě nejsi nemožná ani špatná máma. Máte prostě teď trápení a je jasné, že se s tím hůř vyrovnáváš, protože jde o tvé miminko a hledáš vinu u sebe. U nás to bylo podobně. Malý se narodil v prosinci a první 2 měsíce doslova prořval. Chvíli ho trápilo bříško, ale řekla bych, že dost často prostě řval "jen tak". Jakmile se vzal do náruče, byl v klidu. Nevěděla jsem, co s ním. Byl ještě malinký, takže nehrozilo, že bych pro něj vymyslela nějakou zábavu a tak jsem chovala a chovala, i když jsem věděla, že se to nemá a že si na to rychle zvykne. Jenže já jsem fakt nevěděla, jak jinka ho utišit. Během třetího měsíce přišla k tomu všemu laktační krize a začali jsme navíc bojovat ještě s kojením. Přes den plakal, v noci byl každou hodinu vzhůru hladem, bylo to strašný. Pak jsme na doporučení dr. přešli ze dne na den na UM, protože mu moje mléko nestačilo, neprospíval a byl hladový, a já mám pocit, jako by nám ho od toho dne někdo vyměnil :) Stalo se z něj pohodové a usměvavé miminko, fakt ze dne na den. Samozřejmě že i teď občas pláče, ale už si s ním umím poradit a vím, že ten pláč má nějakou příčinu. Dokonce mám občas i pocit, že si mateřství konečně užívám ;) Předtím to byl totiž boj, nervy, věčně nespokojené miminko a přitom stačilo tak málo a je po problému. Tobě radím zachovat klid (i když to není lehký) a zkoušet, co na tvé miminko platí. Určitě přijdeš na způsob, jak ho uklidnit a taky jak mimi poroste, dokáže se postupně zabavit samo a plakat bude míň a míň.
Ahoj, tak v první řadě nejsi nemožná ani špatná máma. Máte prostě teď trápení a je jasné, že se s tím hůř vyrovnáváš, protože jde o tvé miminko a hledáš vinu u sebe. U nás to bylo podobně. Malý se narodil v prosinci a první 2 měsíce doslova prořval. Chvíli ho trápilo bříško, ale řekla bych, že dost často prostě řval "jen tak". Jakmile se vzal do náruče, byl v klidu. Nevěděla jsem, co s ním. Byl ještě malinký, takže nehrozilo, že bych pro něj vymyslela nějakou zábavu a tak jsem chovala a chovala, i když jsem věděla, že se to nemá a že si na to rychle zvykne. Jenže já jsem fakt nevěděla, jak jinka ho utišit. Během třetího měsíce přišla k tomu všemu laktační krize a začali jsme navíc bojovat ještě s kojením. Přes den plakal, v noci byl každou hodinu vzhůru hladem, bylo to strašný. Pak jsme na doporučení dr. přešli ze dne na den na UM, protože mu moje mléko nestačilo, neprospíval a byl hladový, a já mám pocit, jako by nám ho od toho dne někdo vyměnil :) Stalo se z něj pohodové a usměvavé miminko, fakt ze dne na den. Samozřejmě že i teď občas pláče, ale už si s ním umím poradit a vím, že ten pláč má nějakou příčinu. Dokonce mám občas i pocit, že si mateřství konečně užívám ;) Předtím to byl totiž boj, nervy, věčně nespokojené miminko a přitom stačilo tak málo a je po problému. Tobě radím zachovat klid (i když to není lehký) a zkoušet, co na tvé miminko platí. Určitě přijdeš na způsob, jak ho uklidnit a taky jak mimi poroste, dokáže se postupně zabavit samo a plakat bude míň a míň.