Tak kopíruju story :-D Na příjmu jsme měli být ve 13hod, přijeli jsme o půl hoďky dřív. Jen co jsme vlezli do čekárny, tak jsme dostali "facku" vedrem.. Čekárna sice maličká, ale hezky zařízená.. Krom vedra pohoda. Asi za 5min nás vzali dovnitř.. Sepisování, zpovídání, prohlížení.. Když jsem ho svlékla, tak jsem se až vyděsila-za tu chvilku v tom vedru se Tomík pěkně oprudil v podpaždí a pod plínkou:-( Když vše bylo hotovo, poslali nás s papírem do jíné budovi na anesteziologii, kde nám napsal akorát jiný papír, něco málo poučil, a šli jsme zpět na příjem. Tam si sestřička vzala všechny papíry, a dovedla nás do 3. patra na lůžkové, kde jsme nějakou chvíli čekali na chodbě, a poté mi řekli, že nás dají na provizorní pokojík, a až se odpol uvolní pokoj, tak nás přesunou.. Protože jsme byli jediní zdraví, tak jsme museli mít samostatný pokoj. Po další chvilce nás na ten provizorní zavedli.. Jak už psala Markétka-Pokojík pro opuštěná mimča(před rokem a půl tam teda opuštěná byla), po levé straně 3 klece s malýma uličkama mezi sebou, po pravé straně skříň, židle, krmící židlička z Ikey a stolek. Uprostřed úzká ulička, kde jsme měli přežít...A to vedro!!! Přerážela jsem se tam přes naší tašku, Tomík byl unavený, já měla vybitý tel(zásuvky nikde).. Až kolem 18.hod nás konečně přesunuli na náš pokoj. Tam už nebylo až tak děsné vedro-bylo tam otevřené okno a pokoj zavřený, takže se to tam vyvětralo. Super! Tomík chtěl pořád chodit po chodbě, hlavně k zadnímu výtahu a k pokoji jednoho chlapečka, který se mu zalíbil. Měla jsem radost, že by se sám od sebe chtěl Tomík přátelit, bohužel měl chlapeček virozku, takže žádný kontakt :-/ Ale Tomík si to nechtěl nechat vysvětlit, naučil se otevírat dveře v pokojíku a pořád mi utíkal. Večer jsem musela nachytat 2 zkumavky moči, po hodině se povedlo. Usnuli jsme asi v půl 10. Budíky nastavené na 23:50 na poslední jídlo před uspáním, na 2:50 na poslední pití... Někdy po 23.hod mě probudil křik. Šílený dětský křik, který trval asi 2hodiny v kuse. Asi tříletá holčička na příjmu, a panickou hrůzu z toho všeho. Bylo mi z toho ouzko...Až se pak i Tomík budil a bál se :-( Ráno jsem se probudila chviličku před 7.hod. Krom jiného znovu(nebo stále?) křik holčičky.. No, sedla jsem si na postel, začala jsem přebalovat Tomíka, a akorát přišla doktorka, ať ho vezmu na příjmový pokoj, že mu dají predimenkaci(snad to píšu správně:-))) a napíchnou kanylu.. A začal boj-boj o žílu... Zkusily napíchnout zápěstí.. Chvíli rejdily, nic. Z předloktí jedné ruky, nic. Z druhé ruky, nic. Z jednoho nártu, nic.. Tak to vzdaly, že ať si to napíchnou na ARU. Pak mi dali oblblého Tomáška, ať nás obléknu, že za chvilku přijede sanitka(nechápala jsem, měla jsem za to, že mi to budou dělat tam). No, jaké bylo překvapení, když sanitka zastavila u vchodu do vedlejší budovy :-D Tam jsem dovnitř už nešla, jen jsem slyšela asi 5ti minutový křik. A ticho.. CT bylo během chviličky hotové, jelo se zpět. Tomík spal, ale už na pokoji se začal brzy probouzet, a vrávoravě se snažil si sednout apod. Docela jsem se bála, opravdu byl ještě napůl spavý. Pak jsem otevřela okno, protože byl Tomík spocený a mě nebylo nejlíp.. To zabralo, usnul, a já taky. Někdy po 11.hod jsme se probudili, Tomík hned vyskočil z postele a chtěl zase zdrhnout :-D Už jsme mohli konečně dát pití, tak jsem došla pro čaj, že prý po lžičkách.. Ale to mu nestačilo, musel pít rovnou z hrnečku a za chvilku to měl v sobě. Naštěstí nezvracel, a pak zvládl ještě jeden. Pak přišla doktorka, že mu ještě musí vzít krev na metabolické vady. Ou... A zase začal boj. Při třetím rejdění to už začaly vzdávat, a ejhle, krev začala stříkat po všech okolo. A bylo nabráno. Ještě zbývala moč.. Nu, to bylo horší, když od rána pil akorát chvíli před tím... Tak dostal pytlík na pytlík s tím, že až se to nasbírá, půjdeme domů(stejně jsem věděla, že propouštějí až v 15hod). Při čekání a courání po chodbě sem tam jsme narazili na neuroložku, která nás tam poslala. Tak prý CT dobré, něco tam je, nějaká změna, která tam už byla před 1,5rokem, ale že by to nemělo mít vliv na vývoj a na běžný život. Že až budou výsledky z těch vad a EEG, tak přijedu a probereme závěr z toho. A že pak i podle těch výsledků by nás pak ještě možná poslala na další vyštření, ale že ještě uvidíme.. Uff, nějak nevím, co si o tom myslet.. Za chvilku bylo aspoň trošku v pytlíčku nasbíráno, Tomáš za námi přijel vlakem, tak jsme se pobalili, dostali jsme zprávu, a šli domů.. Ještě jsme se na skok stavili za tou kamarádkou, jak jsem tu psala, že v sobotu rodila. Malý jí plakal, tak jsem si ho vzala na ruku, a už si krásně chrupkal :-D Holky, jak já jsem ráda, že jsem doma-hlavně proto, že tu máme oproti nemocnici ZIMU! Tomík je víc protivný, vzteklý, nevrlý, ale snad se z toho vyspí a bude to dobré..
In reply to Ahoj holky... Tak jsme doma.. by 3kobra3
Tak kopíruju story :-D
Na příjmu jsme měli být ve 13hod, přijeli jsme o půl hoďky dřív. Jen co jsme vlezli do čekárny, tak jsme dostali "facku" vedrem.. Čekárna sice maličká, ale hezky zařízená.. Krom vedra pohoda. Asi za 5min nás vzali dovnitř.. Sepisování, zpovídání, prohlížení.. Když jsem ho svlékla, tak jsem se až vyděsila-za tu chvilku v tom vedru se Tomík pěkně oprudil v podpaždí a pod plínkou:-( Když vše bylo hotovo, poslali nás s papírem do jíné budovi na anesteziologii, kde nám napsal akorát jiný papír, něco málo poučil, a šli jsme zpět na příjem. Tam si sestřička vzala všechny papíry, a dovedla nás do 3. patra na lůžkové, kde jsme nějakou chvíli čekali na chodbě, a poté mi řekli, že nás dají na provizorní pokojík, a až se odpol uvolní pokoj, tak nás přesunou.. Protože jsme byli jediní zdraví, tak jsme museli mít samostatný pokoj. Po další chvilce nás na ten provizorní zavedli.. Jak už psala Markétka-Pokojík pro opuštěná mimča(před rokem a půl tam teda opuštěná byla), po levé straně 3 klece s malýma uličkama mezi sebou, po pravé straně skříň, židle, krmící židlička z Ikey a stolek. Uprostřed úzká ulička, kde jsme měli přežít...A to vedro!!! Přerážela jsem se tam přes naší tašku, Tomík byl unavený, já měla vybitý tel(zásuvky nikde).. Až kolem 18.hod nás konečně přesunuli na náš pokoj. Tam už nebylo až tak děsné vedro-bylo tam otevřené okno a pokoj zavřený, takže se to tam vyvětralo. Super! Tomík chtěl pořád chodit po chodbě, hlavně k zadnímu výtahu a k pokoji jednoho chlapečka, který se mu zalíbil. Měla jsem radost, že by se sám od sebe chtěl Tomík přátelit, bohužel měl chlapeček virozku, takže žádný kontakt :-/ Ale Tomík si to nechtěl nechat vysvětlit, naučil se otevírat dveře v pokojíku a pořád mi utíkal. Večer jsem musela nachytat 2 zkumavky moči, po hodině se povedlo. Usnuli jsme asi v půl 10. Budíky nastavené na 23:50 na poslední jídlo před uspáním, na 2:50 na poslední pití... Někdy po 23.hod mě probudil křik. Šílený dětský křik, který trval asi 2hodiny v kuse. Asi tříletá holčička na příjmu, a panickou hrůzu z toho všeho. Bylo mi z toho ouzko...Až se pak i Tomík budil a bál se :-(
Ráno jsem se probudila chviličku před 7.hod. Krom jiného znovu(nebo stále?) křik holčičky.. No, sedla jsem si na postel, začala jsem přebalovat Tomíka, a akorát přišla doktorka, ať ho vezmu na příjmový pokoj, že mu dají predimenkaci(snad to píšu správně:-))) a napíchnou kanylu.. A začal boj-boj o žílu... Zkusily napíchnout zápěstí.. Chvíli rejdily, nic. Z předloktí jedné ruky, nic. Z druhé ruky, nic. Z jednoho nártu, nic.. Tak to vzdaly, že ať si to napíchnou na ARU. Pak mi dali oblblého Tomáška, ať nás obléknu, že za chvilku přijede sanitka(nechápala jsem, měla jsem za to, že mi to budou dělat tam). No, jaké bylo překvapení, když sanitka zastavila u vchodu do vedlejší budovy :-D Tam jsem dovnitř už nešla, jen jsem slyšela asi 5ti minutový křik. A ticho.. CT bylo během chviličky hotové, jelo se zpět. Tomík spal, ale už na pokoji se začal brzy probouzet, a vrávoravě se snažil si sednout apod. Docela jsem se bála, opravdu byl ještě napůl spavý. Pak jsem otevřela okno, protože byl Tomík spocený a mě nebylo nejlíp.. To zabralo, usnul, a já taky. Někdy po 11.hod jsme se probudili, Tomík hned vyskočil z postele a chtěl zase zdrhnout :-D Už jsme mohli konečně dát pití, tak jsem došla pro čaj, že prý po lžičkách.. Ale to mu nestačilo, musel pít rovnou z hrnečku a za chvilku to měl v sobě. Naštěstí nezvracel, a pak zvládl ještě jeden. Pak přišla doktorka, že mu ještě musí vzít krev na metabolické vady. Ou... A zase začal boj. Při třetím rejdění to už začaly vzdávat, a ejhle, krev začala stříkat po všech okolo. A bylo nabráno. Ještě zbývala moč.. Nu, to bylo horší, když od rána pil akorát chvíli před tím... Tak dostal pytlík na pytlík s tím, že až se to nasbírá, půjdeme domů(stejně jsem věděla, že propouštějí až v 15hod).
Při čekání a courání po chodbě sem tam jsme narazili na neuroložku, která nás tam poslala. Tak prý CT dobré, něco tam je, nějaká změna, která tam už byla před 1,5rokem, ale že by to nemělo mít vliv na vývoj a na běžný život. Že až budou výsledky z těch vad a EEG, tak přijedu a probereme závěr z toho. A že pak i podle těch výsledků by nás pak ještě možná poslala na další vyštření, ale že ještě uvidíme.. Uff, nějak nevím, co si o tom myslet.. Za chvilku bylo aspoň trošku v pytlíčku nasbíráno, Tomáš za námi přijel vlakem, tak jsme se pobalili, dostali jsme zprávu, a šli domů.. Ještě jsme se na skok stavili za tou kamarádkou, jak jsem tu psala, že v sobotu rodila. Malý jí plakal, tak jsem si ho vzala na ruku, a už si krásně chrupkal :-D
Holky, jak já jsem ráda, že jsem doma-hlavně proto, že tu máme oproti nemocnici ZIMU! Tomík je víc protivný, vzteklý, nevrlý, ale snad se z toho vyspí a bude to dobré..