Přidat komentář

holky, musím si postěžovat...Tomáš je už asi měsíc na zabití, bez nálady,věčně naštvanej,uraženej,horší než dvě pohádaný ženský,nic jsem mu neudělala,on sám říka,že ho mám nechat,že se mě to netýka,když se ho zeptám,co mu je, tak na mě vyjede,at ho nechám být, že na mě nemá náladu, říkamm si jestli nemá třeba jinou, už se to jednou stalo, v začátku,ale na druhou stranu,ted marodí,má to na tři neděle a nemá vycházky,tak kdyby nějaká byla tak by přeci nešel marodit,napadají mě různé věci,ale je to šílené, čím dál horší, do toho mi dělají zle jeho rodiče, to se také stuupnuje, nevím o co jim jde, jestli mě chtějí dostat pryč či co,ale co jeho máma kolikrát dokáže z té huby vypustit, to je mi až špatně...ted kupříkladu, začala jsem se zase malovat, nechala jsem si udělat vlasy,obměnila jsem šatník a vrátila jsem se k podpadkum a ona začne po městě vyprávět, že jsem jak kurva a že si hraju na madam, přitom jsem takhle chodivala před otěhotněním normálně a každý mě tak znal...a vyčítá mi, že Tomášovi dali k vánocům na kamna,jak kdyby to dali mě, ještě to zduraznili,že je to pro něj, ušetřím,už mi moc nechybí a ty prachy jim vrátim,nestojim o ne.no hrůza..je mi z toho na nic, ale tomáš se zastáva mamy a ne mě a to je špatné.a to podotýkám, že podpadky nenosím extra vysoké, mám teda nový kabát, ten společensky vypadá, ale líbí se mi, tak proč ne a maluju se tak, že si dám řasenku a bezbarvý lesk, tot vše...já už fakt nevím co mám dělat,už ani to mimi asi nechci,za tuhle cenu ne..jak se vše dokáže během chvilky zkazit..omlouvám se za román.
aby toho nebylo málo,tak jsem ráno zbuchla a narazila jsem si zadek:-(
pa