Pokud tě to uklidní, tak jedno pořádně opožděné dítě je v Pardubicích. Honzík má v repertoáru pár svých oblíbených slovíček (pár osob, zvuků zvířátek, několik věcí, činností), ale žádná sláva a ještě mám pocit, že mu rozumím jen já. Na nočník mi hází bobek, když jsem to zkusila, tak si sedl, zvedl se , nasadil ho na hlavu a odkráčel. Knížky ho neberou vůbec, když se pokouším číst, odchází či mi knihu trhá, nejraději si čte katalogy hraček či Davidův starý diář a to zásadně sám a povídá do toho tou "svou řečí neřečí". Ale já jsem v klidu (alespoň zatím) neb si myslím, že každé dítko má své tempo, každé je idividualita a nemyslím, že to co předvádí mé či tvé dítko je opožděnost (si taky něco pamatuju z vývojové psychologie, jsem nestudovala zbytečně). Takže Ivi klííd a nic nehroť. Jo pak mě napadla ještě varianta, že jsem opožděná taky a hodně a tak to nevidím, nebo mi to nedochází, takže taky varianta (se kterou už ale díky svému pokročilému věku nic neudělám).
In reply to holky, tak sme dnes taky byli by ivana dvorstakova
Pokud tě to uklidní, tak jedno pořádně opožděné dítě je v Pardubicích. Honzík má v repertoáru pár svých oblíbených slovíček (pár osob, zvuků zvířátek, několik věcí, činností), ale žádná sláva a ještě mám pocit, že mu rozumím jen já. Na nočník mi hází bobek, když jsem to zkusila, tak si sedl, zvedl se , nasadil ho na hlavu a odkráčel. Knížky ho neberou vůbec, když se pokouším číst, odchází či mi knihu trhá, nejraději si čte katalogy hraček či Davidův starý diář a to zásadně sám a povídá do toho tou "svou řečí neřečí". Ale já jsem v klidu (alespoň zatím) neb si myslím, že každé dítko má své tempo, každé je idividualita a nemyslím, že to co předvádí mé či tvé dítko je opožděnost (si taky něco pamatuju z vývojové psychologie, jsem nestudovala zbytečně). Takže Ivi klííd a nic nehroť.
Jo pak mě napadla ještě varianta, že jsem opožděná taky a hodně a tak to nevidím, nebo mi to nedochází, takže taky varianta (se kterou už ale díky svému pokročilému věku nic neudělám).