Ahoj Marti, nic si nevyčítej, to se prostě občas nedá uhlídat. Ty dětičky jsou teď obzvlášť živé a hlavně zvědavé, nemají ještě pud sebezáchovy a do všeho se vrhají po hlavě (doslova). Hlavněže je Daneček v pořádku, ale radši ho ještě nějakou dobu hlídej. Taky jsem z toho byla špatná, když mi Tomášek slítnul po hlavě z bedny na hračky přímo na plovoučku. Byla to fakt rána a na čele se mu hned začala dělat boule, takže jsem v tu chvíli nevěděla, co dělat. Naštěstí kromě velkého křiku se pak choval taky normálně, takže jsem se trošku uklidnila, ale pořád jsem z toho byla špatná ještě celý den. Váhala jsem, zda s ním radši nejít k doktorce, zvlášť když se mu ta boule a modřina dost vybarvovaly, ale naštěstí reagoval stejně jako jindy, nezvracel atd., tak jsem tam s ním nešla a bylo to naštěstí v pořádku. Bohužel se tyto pády nedají uhlídat, stačí fakt mžik nepozornosti a jsou na zemi. Tomášek se minulý týden naučil konečně slézat z postele nohama napřed, do té doby chtěl slézat pořád hlavou dolů a tak jsem musela být pořád jako ostříž. Ale i tak se teď někdy z té postele skutálí, když se chce převalit a neuvědomí si, že postel už končí. Naštěstí ta postel je spíš nižší a na zemi je koberec, takže to není tak tvrdé a když nepadá na hlavičku, tak už mě to tak neděsí. Tak se mějte pěkně, pa :a:
In reply to Ahoj holky, já jsem takový by Aimy
Ahoj Marti,
nic si nevyčítej, to se prostě občas nedá uhlídat. Ty dětičky jsou teď obzvlášť živé a hlavně zvědavé, nemají ještě pud sebezáchovy a do všeho se vrhají po hlavě (doslova). Hlavněže je Daneček v pořádku, ale radši ho ještě nějakou dobu hlídej.
Taky jsem z toho byla špatná, když mi Tomášek slítnul po hlavě z bedny na hračky přímo na plovoučku. Byla to fakt rána a na čele se mu hned začala dělat boule, takže jsem v tu chvíli nevěděla, co dělat. Naštěstí kromě velkého křiku se pak choval taky normálně, takže jsem se trošku uklidnila, ale pořád jsem z toho byla špatná ještě celý den. Váhala jsem, zda s ním radši nejít k doktorce, zvlášť když se mu ta boule a modřina dost vybarvovaly, ale naštěstí reagoval stejně jako jindy, nezvracel atd., tak jsem tam s ním nešla a bylo to naštěstí v pořádku.
Bohužel se tyto pády nedají uhlídat, stačí fakt mžik nepozornosti a jsou na zemi. Tomášek se minulý týden naučil konečně slézat z postele nohama napřed, do té doby chtěl slézat pořád hlavou dolů a tak jsem musela být pořád jako ostříž. Ale i tak se teď někdy z té postele skutálí, když se chce převalit a neuvědomí si, že postel už končí. Naštěstí ta postel je spíš nižší a na zemi je koberec, takže to není tak tvrdé a když nepadá na hlavičku, tak už mě to tak neděsí.
Tak se mějte pěkně, pa :a: