Tak přesně stejný názor jako Ty mám i já a ze své zkušenosti s Honzíkem ho můžu jenom potvrdit. Na nočník jsem ho poprvé posadila asi v 15 měsících, ale jemu se na něm vůbec nelíbilo, hned vstával a utíkal z něho. Tak jsem to nijak nehrotila, v 18 měsících jsem to zkusila znovu a zase bez úspěchu. Někde jsem četla, že děti k tomu musí samy dozrát, aby si začaly uvědomovat potřebu. Až kolem 20 měsíců se nám Honzík občas vyčural na zem a pak z toho byl nešťastný, takže už bylo vidět, že si uvědomuje, že udělal něco, co se nemá dělat. Nočníku se ale pořád bránil, strašně se vztekal, když jsme ho chtěli posadit. Takže vlastně až ve 2 letech, když mohl doma běhat jenom v tričku bez plínky jsme začali slavit s nočníkem úspěch, když si na něj začal najednou sedat sám a bez problémů do něho čural i kakal. A během léta jsme mu přestali dávat plínku přes den úplně a nikdy se nepočural, vždycky si řekl, že potřebuje čurat nebo kakat. A pak od 28 měsíců byl bez plínky i na noc, protože už jakou dobu se budil s úplně suchou plínkou, takže už bylo zbytečné mu ji dávat. A od té doby už byl bez plínky a bez žádných větších nehod. Takže v podstatě jsme začali s nočníkem až ve 2 letech, nenutili jsme ho do toho a během 3 měsíců se v podstatě zbavil úplně plínek a bez jakýchkoliv problémů. Možná by to bylo i rychlejší, ale většinou jsem mu dávala během léta ještě plínku, když jsme šli někam ven, i když většinou zůstal suchý anebo si sám řekl, že chce čurat, i když měl plínku. Taky mi přijde zbytečně brzy vysazovat děti na nočník před 1. rokem, protože to nejde ještě o uvědomělou potřebu. Tomáška jsme teď v roce párkrát na nočník posadili, když se odpoledne probudil a taky se do něho vyčural, ale to se rozhodně nedá počítat mezi úspěchy a nemůžeme říkat, že už čurá do nočníku, protože si to stejně neuvědomuje, kam čurá. Stejně tak by se mi vyčural při přebalování do plínky. Po těch 1. narozeninách už se určitě může zkoušet dávat na nočník, ale pokud se tomu dítě tak brání jako náš Honzík, tak to nemá cenu nutit násilím, nočník je dobré schovat a vrátit se k němu po pár měsících. A tak jsme to dělali i s Honzíkem, dokud prostě na nočník nedozrál sám. Je to ale jenom můj názor a moje zkušenost, s Tomáškem to bude třeba úplně něco jiného a zvládne to dřív nebo naopak později, ale to uvidíme časem. Rozhodně to ale budu dělat podobně jako s Honzíkem, i když budu asi u starší generace našich maminek a babiček patřit mezi ty "líné a pohodlné" maminky. Pa :a:
In reply to mě se taky snažila rodina by Leushka
Tak přesně stejný názor jako Ty mám i já a ze své zkušenosti s Honzíkem ho můžu jenom potvrdit. Na nočník jsem ho poprvé posadila asi v 15 měsících, ale jemu se na něm vůbec nelíbilo, hned vstával a utíkal z něho. Tak jsem to nijak nehrotila, v 18 měsících jsem to zkusila znovu a zase bez úspěchu. Někde jsem četla, že děti k tomu musí samy dozrát, aby si začaly uvědomovat potřebu.
Až kolem 20 měsíců se nám Honzík občas vyčural na zem a pak z toho byl nešťastný, takže už bylo vidět, že si uvědomuje, že udělal něco, co se nemá dělat. Nočníku se ale pořád bránil, strašně se vztekal, když jsme ho chtěli posadit.
Takže vlastně až ve 2 letech, když mohl doma běhat jenom v tričku bez plínky jsme začali slavit s nočníkem úspěch, když si na něj začal najednou sedat sám a bez problémů do něho čural i kakal. A během léta jsme mu přestali dávat plínku přes den úplně a nikdy se nepočural, vždycky si řekl, že potřebuje čurat nebo kakat. A pak od 28 měsíců byl bez plínky i na noc, protože už jakou dobu se budil s úplně suchou plínkou, takže už bylo zbytečné mu ji dávat. A od té doby už byl bez plínky a bez žádných větších nehod.
Takže v podstatě jsme začali s nočníkem až ve 2 letech, nenutili jsme ho do toho a během 3 měsíců se v podstatě zbavil úplně plínek a bez jakýchkoliv problémů. Možná by to bylo i rychlejší, ale většinou jsem mu dávala během léta ještě plínku, když jsme šli někam ven, i když většinou zůstal suchý anebo si sám řekl, že chce čurat, i když měl plínku.
Taky mi přijde zbytečně brzy vysazovat děti na nočník před 1. rokem, protože to nejde ještě o uvědomělou potřebu. Tomáška jsme teď v roce párkrát na nočník posadili, když se odpoledne probudil a taky se do něho vyčural, ale to se rozhodně nedá počítat mezi úspěchy a nemůžeme říkat, že už čurá do nočníku, protože si to stejně neuvědomuje, kam čurá. Stejně tak by se mi vyčural při přebalování do plínky.
Po těch 1. narozeninách už se určitě může zkoušet dávat na nočník, ale pokud se tomu dítě tak brání jako náš Honzík, tak to nemá cenu nutit násilím, nočník je dobré schovat a vrátit se k němu po pár měsících. A tak jsme to dělali i s Honzíkem, dokud prostě na nočník nedozrál sám.
Je to ale jenom můj názor a moje zkušenost, s Tomáškem to bude třeba úplně něco jiného a zvládne to dřív nebo naopak později, ale to uvidíme časem. Rozhodně to ale budu dělat podobně jako s Honzíkem, i když budu asi u starší generace našich maminek a babiček patřit mezi ty "líné a pohodlné" maminky. Pa
:a: