Káji, nevím, co se mezi Vámi přihodilo, jak "špatné" je chování tvého muže, ale určitě hodně přemýšlej, než uděláš nějaký zásadní krok. Možná jste se jen pohádali a teď si tvrdohlavě každý stojíte za svým (opravdu nevím, co se dělo) a časem tahle bouřka vyšumí (i když byla sebevětší). Na druhou stranu, pokud se jedná o chování, názory, postoje, které nejsi schopná akceptovat a překousnout ani v budoucnu, tak nemá smysl zůstávat. Ale jsou kroky a činy, které se jen těžko berou zpět... Já jsem si něčím podobným prošla také, rozvedla se a ... nelituji toho. Přestože můj bývalý muž byl hodný, dalo se na něho spolehnout a měl spoustu pozitiv, tak to zkrátka nebyl chlap pro mě a já nebyla šťastná, sice jsem to věděla hned od začátku, ale ... bylo tu velké ale (Terezka), mé okolí nechápalo, nač si stále stěžuju, v podstatě mi to vyčítali. A tak jsem byla v tom vzathu docela dlouhou dobu a právě kvůli dceři. Teď když na to kouknu zpětně, tak myslím, že jsem "to" měla udělat dřív. Proč držet vztah jen kvůli dětem? Vždyť ti naši bobánci poznají, že něco není v pořádku, oni mají ty své "citové" radary nastavené jinak než my, ještě nejsou zkažení okolním svwtem a tak poznají i drobný nesoulad. Takže za mě,určitě nedržet nefunkční rodinu za každou cenu. Myslím, že je lepší spokojená rozvedená máma, než nefungující svazek. U nás to funguje tak, že s bývalým mužem nemáme žádné problémy, jsme schopní se spolu dohovořit na všem, Terka funguje jak se mnou, tak s tátou (přestože s ním netráví tolik času) a opět se okolí podivu, proč jsme se vlastně rozešli, když spousta lidí spolu nevyhcází tak dobře, jako my po rozvodu. U mě nakonec rozhodování usnadnila láska, zamilovala jsem se do chlapa a ... jsme spolu 4 roky, máme toho našeho milovanýho Honzíka a přestože se občas pohádáme jak Italové (Světla - Principessa jistě tohle přirovnání promine), tak jsme spolu neskutečně rádi (a věřím, že to tak i bude). Takže hodně porozmýšlej, vím, že je těžký se rozhodnout ať tak, či onak, je těžký začít znovu, sehnat bydlení, postarat se o vše "sama" (přestože ti rodina může spoustu věcí usnadnit), tak na spoustu věcí budeš jen ty a Julinka. A pokud tvůj muž není ten "pravý", tak na tebe třeba (ne třeba, ale určitě) čeká ten správný chlap pro tebe, ta tvoje druhá půlka. Držím pěsti a myslím na tebe. Pokud bys potřebovala s něčím pomoc, poradit, tak se ozvi, třeba na osobku, nebo napiš mejl a můžem to probrat i více. Pa a hodně sil, zdravého rozumu a srdce při rozhodování. Martina
In reply to .. by KarlaYahur
Káji, nevím, co se mezi Vámi přihodilo, jak "špatné" je chování tvého muže, ale určitě hodně přemýšlej, než uděláš nějaký zásadní krok. Možná jste se jen pohádali a teď si tvrdohlavě každý stojíte za svým (opravdu nevím, co se dělo) a časem tahle bouřka vyšumí (i když byla sebevětší). Na druhou stranu, pokud se jedná o chování, názory, postoje, které nejsi schopná akceptovat a překousnout ani v budoucnu, tak nemá smysl zůstávat. Ale jsou kroky a činy, které se jen těžko berou zpět... Já jsem si něčím podobným prošla také, rozvedla se a ... nelituji toho. Přestože můj bývalý muž byl hodný, dalo se na něho spolehnout a měl spoustu pozitiv, tak to zkrátka nebyl chlap pro mě a já nebyla šťastná, sice jsem to věděla hned od začátku, ale ... bylo tu velké ale (Terezka), mé okolí nechápalo, nač si stále stěžuju, v podstatě mi to vyčítali. A tak jsem byla v tom vzathu docela dlouhou dobu a právě kvůli dceři. Teď když na to kouknu zpětně, tak myslím, že jsem "to" měla udělat dřív. Proč držet vztah jen kvůli dětem? Vždyť ti naši bobánci poznají, že něco není v pořádku, oni mají ty své "citové" radary nastavené jinak než my, ještě nejsou zkažení okolním svwtem a tak poznají i drobný nesoulad. Takže za mě,určitě nedržet nefunkční rodinu za každou cenu. Myslím, že je lepší spokojená rozvedená máma, než nefungující svazek. U nás to funguje tak, že s bývalým mužem nemáme žádné problémy, jsme schopní se spolu dohovořit na všem, Terka funguje jak se mnou, tak s tátou (přestože s ním netráví tolik času) a opět se okolí podivu, proč jsme se vlastně rozešli, když spousta lidí spolu nevyhcází tak dobře, jako my po rozvodu. U mě nakonec rozhodování usnadnila láska, zamilovala jsem se do chlapa a ... jsme spolu 4 roky, máme toho našeho milovanýho Honzíka a přestože se občas pohádáme jak Italové (Světla - Principessa jistě tohle přirovnání promine), tak jsme spolu neskutečně rádi (a věřím, že to tak i bude). Takže hodně porozmýšlej, vím, že je těžký se rozhodnout ať tak, či onak, je těžký začít znovu, sehnat bydlení, postarat se o vše "sama" (přestože ti rodina může spoustu věcí usnadnit), tak na spoustu věcí budeš jen ty a Julinka. A pokud tvůj muž není ten "pravý", tak na tebe třeba (ne třeba, ale určitě) čeká ten správný chlap pro tebe, ta tvoje druhá půlka. Držím pěsti a myslím na tebe. Pokud bys potřebovala s něčím pomoc, poradit, tak se ozvi, třeba na osobku, nebo napiš mejl a můžem to probrat i více. Pa a hodně sil, zdravého rozumu a srdce při rozhodování.
Martina