holky, jsem z dnešku nějaká vykolejená....vlastně už od včerejška, kdy jsem si čím dál víc začala uvědomovat, že dnes je Tomáškovi půl roku....Půl roku ode dne, kdy jsem ho poprvé uviděla, pochovala, učila se s ním zacházet....Asi to zní divně, měla bych mít především radost z toho, že je Tomísek už tak velký, jak hezky roste, prospívá, dělá nám radost(samozřejmě mám), ale teď je mi spíš smutno z toho, že už je to tak daleko za mnou..A asi nejvíc mě na tom mrzí to, že den, kdy ten brouček přišel mezi nás, nešel nějak natočit, včetně mých pocitů, myšlenek, bolesti i radosti, prostě všeho kolem....Postupem času si nebudu pamatovat veškeré detaily a budu se víc a víc od toho dne vzdalovat.. Chjo, jsem nějaká přecitlivělá....už od včerejška pořád vzpomínám na den, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, kdy jsem to oznámila Tomášovi, kdy jsem dávala dohromady vše potřebné pro mimi, každou návštěvu na gyndě, radost z každého pohybu, z každé novinky.... Jsem magor?????
holky, jsem z dnešku nějaká vykolejená....vlastně už od včerejška, kdy jsem si čím dál víc začala uvědomovat, že dnes je Tomáškovi půl roku....Půl roku ode dne, kdy jsem ho poprvé uviděla, pochovala, učila se s ním zacházet....Asi to zní divně, měla bych mít především radost z toho, že je Tomísek už tak velký, jak hezky roste, prospívá, dělá nám radost(samozřejmě mám), ale teď je mi spíš smutno z toho, že už je to tak daleko za mnou..A asi nejvíc mě na tom mrzí to, že den, kdy ten brouček přišel mezi nás, nešel nějak natočit, včetně mých pocitů, myšlenek, bolesti i radosti, prostě všeho kolem....Postupem času si nebudu pamatovat veškeré detaily a budu se víc a víc od toho dne vzdalovat..
Chjo, jsem nějaká přecitlivělá....už od včerejška pořád vzpomínám na den, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, kdy jsem to oznámila Tomášovi, kdy jsem dávala dohromady vše potřebné pro mimi, každou návštěvu na gyndě, radost z každého pohybu, z každé novinky....
Jsem magor?????