My sme s přítelem byli dva roky ja si miminko přála on ne.Vzhledem,že jsme začali stavět domek my to každej vymlouval.Sem tam jsme to zkusili a nic tak sem si říkala,že to asi ani tak brzy nepřijde,že to mužem občas zkusit no a co čert nechtěl přišlo to dřívˇ.Přišla jsem na to v 5 týdnu,šli sme na oběd a ten smrad mě tak nadavoval,že jsem nic nesnědla.Doma sem si udělala test,ale říkala sem si že to určitě nebude a bylo.Šla sem to ihned říct příteli,byl v šoku,ale byl štasnej.Byla to zvláštní reakce spíše obavy,že to najednou přišlo.Šel to říct jeho matce,páč bydlýme u nich ta ho tak seřvala a skoro celé těhotenství se semnou nebavila.řvala po něm jak kráva a já to všechno slyšela.Měěla sem z ní pěkný nervy.I sme se i ztěhovali,ale že sme meli rozestaveny domek tak sme se museli vráti,bylo to hrozne,psychisky mě deptala,ještě ty hormony pořád jsem kvuli ní brečela.Začla se semnou bavit až když jsem poprvé zkončila v nemocnici s vysokým tlakem pak podruhé a ještě naudrženi.Těhotenství sem měla stršný,kdybych to věděla co mě čeká s tchyni v životě už těhotna nejsem.Nakonec je z malé nejvic uprděna a mala ji ma nejradši.Nikdy sem ji to nevratila,ale nikdy ji to nezapomenu.Sama šla k maturitě v 8 měsici těhotenství.Já čekala malou v 25letech.Taky sem se nemohla dočkat,kdy se odstěhujem.Stale bydlime u nic co se narodila mala tak se uklidnila,ale už se těším až budem ve svem.
In reply to Holky pojďte si by aalis
My sme s přítelem byli dva roky ja si miminko přála on ne.Vzhledem,že jsme začali stavět domek my to každej vymlouval.Sem tam jsme to zkusili a nic tak sem si říkala,že to asi ani tak brzy nepřijde,že to mužem občas zkusit no a co čert nechtěl přišlo to dřívˇ.Přišla jsem na to v 5 týdnu,šli sme na oběd a ten smrad mě tak nadavoval,že jsem nic nesnědla.Doma sem si udělala test,ale říkala sem si že to určitě nebude a bylo.Šla sem to ihned říct příteli,byl v šoku,ale byl štasnej.Byla to zvláštní reakce spíše obavy,že to najednou přišlo.Šel to říct jeho matce,páč bydlýme u nich ta ho tak seřvala a skoro celé těhotenství se semnou nebavila.řvala po něm jak kráva a já to všechno slyšela.Měěla sem z ní pěkný nervy.I sme se i ztěhovali,ale že sme meli rozestaveny domek tak sme se museli vráti,bylo to hrozne,psychisky mě deptala,ještě ty hormony pořád jsem kvuli ní brečela.Začla se semnou bavit až když jsem poprvé zkončila v nemocnici s vysokým tlakem pak podruhé a ještě naudrženi.Těhotenství sem měla stršný,kdybych to věděla co mě čeká s tchyni v životě už těhotna nejsem.Nakonec je z malé nejvic uprděna a mala ji ma nejradši.Nikdy sem ji to nevratila,ale nikdy ji to nezapomenu.Sama šla k maturitě v 8 měsici těhotenství.Já čekala malou v 25letech.Taky sem se nemohla dočkat,kdy se odstěhujem.Stale bydlime u nic co se narodila mala tak se uklidnila,ale už se těším až budem ve svem.