Já taky po porodu na ten uzlíček koukala a říkala si: Tak a co teď? Brala jsem to všechno tak nějak samozřejmě, že se musím postarat, ale takový ten nádherný pocit lásky jsem taky nepociťovala :) . To až doma v klidu, když spinkala ve své postýlce :c: . Prý je to ale normální. Kámošky to tak měli taky. Jedna dokonce po porodu malého odmítla. Sice se o něj postarala, ale odcházela s divným pocitem, že ho nechce a dneska by ho nedala za nic na světě. Opravdu ty hormony to je děs běs :( . Dneska už bych se taky nedala a nic bych si nedělala z protivných sester (to až ke konci se vyměnila směna a sestřičky byli výborné) a blbých připomínek man. maminky.
In reply to jé to je hezký... já jsem by lucinecek
Já taky po porodu na ten uzlíček koukala a říkala si: Tak a co teď? Brala jsem to všechno tak nějak samozřejmě, že se musím postarat, ale takový ten nádherný pocit lásky jsem taky nepociťovala :) . To až doma v klidu, když spinkala ve své postýlce :c: . Prý je to ale normální. Kámošky to tak měli taky. Jedna dokonce po porodu malého odmítla. Sice se o něj postarala, ale odcházela s divným pocitem, že ho nechce a dneska by ho nedala za nic na světě. Opravdu ty hormony to je děs běs :( .
Dneska už bych se taky nedala a nic bych si nedělala z protivných sester (to až ke konci se vyměnila směna a sestřičky byli výborné) a blbých připomínek man. maminky.