Přidat komentář

Ahoj, jak píše Žabička, je nás takových více, i já ležím, sice doma, ale je to stejné, pro mě možná horší, protože v nem. si tě hlídají a pečují o tebe, tady doma si o vše musím říkat, skáče kolem mě mamka, manžel a ještě mám malého, který si mě žádá, takže hlavu vzhůru...
a chtěla bych tě ještě trošku povzbudit- první těhu jsem ležela taky od 22tt v nem. když mě přijímali, tak se zhrozili, nález byl drsný, čípek žádný a na prst otevřená, mě to moc neříkalo, byla jsem prvorodička, tak jsem ležela na kapačkách a prášcích a pořád si myslela, že mě už pustí a každý týd. po kontrole byl nález stejný, takže jsem si v nem. poležela do toho 36tt. někdy to byl masakr, měla jsem ponorku, ale musím říct, že na to teď ráda vzpomínám, sestry byly moc hodné a za tu dobu, co jsem tam ležela, tak už jsem byla inventář, poznala jsem nemocnici i doktory, poznala holky, které na tom byly stejně a navzájem jsme si dodávali odvahu a podporovaly se- dodnes jsme kámošky a děti taky. Je to hrozné, člověk má strach o sebe i o mimi, ale vše se dá kvůli tomu malému vydržet a zkus to brát z té lepší stránky, i když to někdy nejde. Oni na tě fakt dohlídnou a nedovolí, aby se vám něco stalo. Hlavně lež, čti si, máš tam net jak vidím, tak studuj, co všechno bude potřeba až se mimi narodí, půsť si nějaký pěkný film a fakt buď hlavně v pohodě.To vám nejvíc pomůže. Určitě zas napiš, jak se máte a budeme si dodávat navzájem odvahu a energii
drž se, papa