Jak bych to shrnula? První těhu jsem byla spíš taková nezkušená, vyjukaná, chodila jsem do práce, a bohužel si spíš pamatuji nepříjemnosti, jako byl narvaný autobus v půl paté ráno, jak jsem omdlévala ve vlaku a jak jsem se těšila, až už nebudu muset dojíždět do práce a tak... z druhého po třech letech toho moc nevím, bylo to jiné, ale hlavně jsem na nějaké to vychutnávání neměla čas, malá měla tři roky a byla pěkný divoch... no a třetí těhu přišlo v době, kdy ti první dva měli 18 a 15 let, takže žádné starosti o malé děti, maximální podmínky, ať už se jednalo o lékařskou péči, tak jiné, třeba takové cvičení pro těhotné, plavání pro těhotné nebo předporodní kurz, kde jsem byla s tatínkem (pro něho to bylo první dítě)... navíc když k tomu přidám skutečnost, že jsem si uvědomovala, že to prožívám zřejmě už naposled, tak jsem si tohle těhu maximálně užila, vychutnala i přes počáteční nevolnosti (dnes už o nich ani nevím), i přes neschopenku (zato odpadl stres a dojíždění do práce) a nikdy mi v životě nebylo líp, než s tím posledním bříškem... a s miminkem to bylo stejné, naše Gabča se mi narodila zřejmě za odměnu a už od prvních dnů byla zlatá... a já se tentokrát cítím úplně jinak, mám fůru času, který věnuji malé a sobě, uvědomuji si každý okamžik, když vidím, jak malá roste, jaké dělá pokroky a jsem moc ráda, že ji mám... a pocity z toho posledního těhotenství a mateřství jsou naprosto nesrovnatelné... žiju přítomností a je to moc fajn... až je mi skoro líto, že u těch prvních dvou dětí jsem to takhle vůbec neprožívala... a nemít už doma tři děti, šla bych do dalšího těhotenství hned...
Jak bych to shrnula? První těhu jsem byla spíš taková nezkušená, vyjukaná, chodila jsem do práce, a bohužel si spíš pamatuji nepříjemnosti, jako byl narvaný autobus v půl paté ráno, jak jsem omdlévala ve vlaku a jak jsem se těšila, až už nebudu muset dojíždět do práce a tak... z druhého po třech letech toho moc nevím, bylo to jiné, ale hlavně jsem na nějaké to vychutnávání neměla čas, malá měla tři roky a byla pěkný divoch... no a třetí těhu přišlo v době, kdy ti první dva měli 18 a 15 let, takže žádné starosti o malé děti, maximální podmínky, ať už se jednalo o lékařskou péči, tak jiné, třeba takové cvičení pro těhotné, plavání pro těhotné nebo předporodní kurz, kde jsem byla s tatínkem (pro něho to bylo první dítě)... navíc když k tomu přidám skutečnost, že jsem si uvědomovala, že to prožívám zřejmě už naposled, tak jsem si tohle těhu maximálně užila, vychutnala i přes počáteční nevolnosti (dnes už o nich ani nevím), i přes neschopenku (zato odpadl stres a dojíždění do práce) a nikdy mi v životě nebylo líp, než s tím posledním bříškem... a s miminkem to bylo stejné, naše Gabča se mi narodila zřejmě za odměnu a už od prvních dnů byla zlatá... a já se tentokrát cítím úplně jinak, mám fůru času, který věnuji malé a sobě, uvědomuji si každý okamžik, když vidím, jak malá roste, jaké dělá pokroky a jsem moc ráda, že ji mám... a pocity z toho posledního těhotenství a mateřství jsou naprosto nesrovnatelné... žiju přítomností a je to moc fajn... až je mi skoro líto, že u těch prvních dvou dětí jsem to takhle vůbec neprožívala... a nemít už doma tři děti, šla bych do dalšího těhotenství hned...