Dost možná se tak chová proto, že to viděl u rodičů, nebo prostě nechápe, že takhle to nejde (možná nemá moc zkušeností s ženskejma, což je áštnínavzdory prvnímu dojmu nevýhoda). Můj muž je z hodně zvl rodiny, takže jsem mohla očekávat nějaký problémy. Neumí řešit naprosto běžný konflikty mezi chlapem a ženskou a zřejmě v obraně na svou těžkou situaci s dětství postradá emaptii, takže bylo těžký mu nějak "vysvětlit", že by se ke mě neměl chovat tak přezíravě až hnusně. A nešlo to ani tak, jak jsem byla naučená - chovala jsem se tak, jak jsem chtěla, aby se on choval ke mně, což vedlo jen k tomu, že já jsem se podřizovala a on toho využíval. Máš pravdu v tom, že jsi vyzrálejší, já rodila v 18 a v podstatě ze dne na den se ze mě stal někdo jiný. Přijde mi, že většina ženskejch s dítětem dozraje, ale chlapi ne. Nicméně pokud se už delší dobu nic nelepší, nedostává se ti pochopení a naopak se cítíš psychicky týraná nebo vydíraná, tak bych se s tou "láskou" rozloučila, protože rodina nestojí jen na tom, že se dva lidi milujou. Když čtu příběhy o domácím násilí, jsou jako přes kopírám "Zmlátil mě, pak mi přinesl kytky, omlouval se, říkal, jak mě miluje a jak už to nikdy neudělá". A ženský to baštěj, chtěj uvěřit. Není to jen o fyz. násilý, to psychický může být ještě horší, protože si ho člověk ani nemusí uvědomit. A kecy typu "Ty tady celej den sedíš na prdeli a nic neděláš" k tomu mají hodně blízko :/ znám je dobře. Když to došlo mně, tak jsem manžela jasně obeznámila se svým rozhodnutím rozvést se, pokud to tak půjde dál.
In reply to Bohuzel on zustane takovy by n.e.l.i.n.a
Dost možná se tak chová proto, že to viděl u rodičů, nebo prostě nechápe, že takhle to nejde (možná nemá moc zkušeností s ženskejma, což je áštnínavzdory prvnímu dojmu nevýhoda). Můj muž je z hodně zvl rodiny, takže jsem mohla očekávat nějaký problémy. Neumí řešit naprosto běžný konflikty mezi chlapem a ženskou a zřejmě v obraně na svou těžkou situaci s dětství postradá emaptii, takže bylo těžký mu nějak "vysvětlit", že by se ke mě neměl chovat tak přezíravě až hnusně. A nešlo to ani tak, jak jsem byla naučená - chovala jsem se tak, jak jsem chtěla, aby se on choval ke mně, což vedlo jen k tomu, že já jsem se podřizovala a on toho využíval.
Máš pravdu v tom, že jsi vyzrálejší, já rodila v 18 a v podstatě ze dne na den se ze mě stal někdo jiný. Přijde mi, že většina ženskejch s dítětem dozraje, ale chlapi ne. Nicméně pokud se už delší dobu nic nelepší, nedostává se ti pochopení a naopak se cítíš psychicky týraná nebo vydíraná, tak bych se s tou "láskou" rozloučila, protože rodina nestojí jen na tom, že se dva lidi milujou. Když čtu příběhy o domácím násilí, jsou jako přes kopírám "Zmlátil mě, pak mi přinesl kytky, omlouval se, říkal, jak mě miluje a jak už to nikdy neudělá". A ženský to baštěj, chtěj uvěřit. Není to jen o fyz. násilý, to psychický může být ještě horší, protože si ho člověk ani nemusí uvědomit. A kecy typu "Ty tady celej den sedíš na prdeli a nic neděláš" k tomu mají hodně blízko :/ znám je dobře. Když to došlo mně, tak jsem manžela jasně obeznámila se svým rozhodnutím rozvést se, pokud to tak půjde dál.