Přidat komentář

vis,prave proto,ze co druhy ti rikal,to delas spatne,tak se ma kojit,tak se nema kojit,zkrat intervnaly, nenechavej ji usinat u prsu,bud ji na kojeni,nebud ji na kojeni,rekne si sama...az jsem byla nastvana,ze nic nezabira a to byla rada,co jedna sestra tak jiny nazor,takze jen v porodnici jsem vyslechla deset ruznych nazoru. prijdu k pediatricce a ejhle,zas uplne jiny nazor. jeden,dva tydny se to jakz takz dalo,ja zkousela uz vse dle tech vsech nazoru a cim dal hur s malou. asi se to kazilo uz i tim,ze ja jako matka byla cim dal vynervovanejsi a stupnovalo se to i brekem a krikem male,den ode dne horsi. ale ty vycitky svedomi,ze ji proste odstavim...to trvalo pres tyden,kdy ja se porad snazila,ze se to spravi,ze to musim vydrzet...no,nedalo...vcera jsem sedela na zemi s malou a jen brecela,neslo to zastavit...den predtim jsem musela narychlo odskocit neco vyridit,ne,ze jsem si zdrimla ani nevim jak za volantem...byl tam proste klid,plus ta moje unava a ja se probrala narazem do sloupu. malou nastesti mela moje mamka. tak jsem si rekla proste dost,takhle nemuzu fungovat,mala potrebuje matku zivou prece. to byla asi ta posledni kapka.
a me kojenim uplne zfanatizovane pani dr. reknu pravdu, kojeni je sice dulezite,ale ne tak,aby dite odnaselo nevrlost a nervy sve matky,natoz aby melo matku za chvili na hrbitove,protoze ja hold do auta musim a mam i casto vyrizovani na uradech,nebot jsem matka samozivitelka a nikdo to za me proste neudela.
jsem rada,ze nejsem sama,kdo se tak rozhodl.
hezky den a moc dekuji