já už 4. den učím Pavlíka (má 8 týdnů) usínat samotného v postýlce. Doteď totiž taky usnul jen u prsa nebo v náručí a jakmile jsem ho dala do postýlky, byl vzhůru a plakal. A takhle to šlo několikrát za sebou - usnul - dala jsem ho do postýlky - vzbudil se, prostě pořád dokola. Takže teď ho v 6 hodin vykoupu, pak nakojím, pak si třeba ještě chvilku hrajeme a kolem sedmé ho položím do postýlky, dám mu dudlík, pohladím ho a zhasnu. Samozřejmě to zkouší s pláčem, ale není to žádný hysterický nebo bolestivý pláč, takže k němu vždycky po chvilkách chodím, znovu dám dudlík, pohladím ho, prostě aby viděl, že jsem na blízku, ale z postýlky ho nevyndávám. A funguje to. Někdy sice trvá i půl hodiny, než usne, ale už ví, že se bude spinkat, intervaly mezi tím, než začne plakat, se prodlužují. Prostě zkouší, jestli ho náhodou z postýlky nevyndám a když vidí, že ne, zklidní se a sám usne. Chce to trpělivost a hlavně pevné nervy, ale myslím, že to stojí za to. Stejně tak to dělám i v noci po kojení, jen když jsem hodně unavená a nemám sílu každou chvilku vstávat a jít k němu, vezmu si ho k sobě do postele. Tam usíná okamžitě. A četla jsem, že u tak malých dětí vůbec nevadí, když si je rodiče berou během noci na spaní k sobě. Přeju ti, ať problémy se spinkáním zvládnete! :a:
já už 4. den učím Pavlíka (má 8 týdnů) usínat samotného v postýlce. Doteď totiž taky usnul jen u prsa nebo v náručí a jakmile jsem ho dala do postýlky, byl vzhůru a plakal. A takhle to šlo několikrát za sebou - usnul - dala jsem ho do postýlky - vzbudil se, prostě pořád dokola. Takže teď ho v 6 hodin vykoupu, pak nakojím, pak si třeba ještě chvilku hrajeme a kolem sedmé ho položím do postýlky, dám mu dudlík, pohladím ho a zhasnu. Samozřejmě to zkouší s pláčem, ale není to žádný hysterický nebo bolestivý pláč, takže k němu vždycky po chvilkách chodím, znovu dám dudlík, pohladím ho, prostě aby viděl, že jsem na blízku, ale z postýlky ho nevyndávám. A funguje to. Někdy sice trvá i půl hodiny, než usne, ale už ví, že se bude spinkat, intervaly mezi tím, než začne plakat, se prodlužují. Prostě zkouší, jestli ho náhodou z postýlky nevyndám a když vidí, že ne, zklidní se a sám usne. Chce to trpělivost a hlavně pevné nervy, ale myslím, že to stojí za to. Stejně tak to dělám i v noci po kojení, jen když jsem hodně unavená a nemám sílu každou chvilku vstávat a jít k němu, vezmu si ho k sobě do postele. Tam usíná okamžitě. A četla jsem, že u tak malých dětí vůbec nevadí, když si je rodiče berou během noci na spaní k sobě. Přeju ti, ať problémy se spinkáním zvládnete! :a: