Uplně tě chápu, toto se mi stávalo u dcerky, kdo to neprožije nepochopí. Vždy když spadla nebo něco chtěla vytrucovat tak se zalikala. Říkala jsem to doktorovi, ten mi poradil studenou vodu na plenku a dát sní po nožičkách , nebo štipnout a jiné rady, aby se dítko znovu leklo a nadechlo. Vím že jsem tím trpívala do 6 let táta mě vždy přehodil přez záda a dostávala jsem na prdel nebo semnou hodně třásli.Ale to nechci psát. Měla jsem jeden nejhorší zážitek s dcerou už normalně chodila měla tak 14 měsícu když spadla a ona se hrozně lekla a začala plak až se zas nenadechla, okamžitě jsem ji vzala a začla štípat,vodu polévat , prostě vše co mě napadlo, ale nic nepomáhalo. Strašně mi v náruči začala těšknout a být taková jak gumová panenka oči ji zapadávali no já už začala šílet, sama doma kolena se klepali srdce bylo o dušu, ještě že babička bydlela kousek, tak jsem se rozeběhla a jak jsem odevírala dveře a chtěla proběhnout bochla jsem malou nechtěně hlavičkou o futra.Já se lekla a podívám se naní a ona se probouzela já sedla naschod u dveří a řvala jsem jak šibnuta nohy se stále třásli, ale byla jsem šťastná a malá se na mě dívala a smála se.Ale ten pocit beznaděje a strachu to je šílené. Dceři už bude 16 a žádné následky nemá, jen já mám v sobě ten pocit a vzpomínku.
Uplně tě chápu, toto se mi stávalo u dcerky, kdo to neprožije nepochopí. Vždy když spadla nebo něco chtěla vytrucovat tak se zalikala. Říkala jsem to doktorovi, ten mi poradil studenou vodu na plenku a dát sní po nožičkách , nebo štipnout a jiné rady, aby se dítko znovu leklo a nadechlo. Vím že jsem tím trpívala do 6 let táta mě vždy přehodil přez záda a dostávala jsem na prdel nebo semnou hodně třásli.Ale to nechci psát. Měla jsem jeden nejhorší zážitek s dcerou už normalně chodila měla tak 14 měsícu když spadla a ona se hrozně lekla a začala plak až se zas nenadechla, okamžitě jsem ji vzala a začla štípat,vodu polévat , prostě vše co mě napadlo, ale nic nepomáhalo. Strašně mi v náruči začala těšknout a být taková jak gumová panenka oči ji zapadávali no já už začala šílet, sama doma kolena se klepali srdce bylo o dušu, ještě že babička bydlela kousek, tak jsem se rozeběhla a jak jsem odevírala dveře a chtěla proběhnout bochla jsem malou nechtěně hlavičkou o futra.Já se lekla a podívám se naní a ona se probouzela já sedla naschod u dveří a řvala jsem jak šibnuta nohy se stále třásli, ale byla jsem šťastná a malá se na mě dívala a smála se.Ale ten pocit beznaděje a strachu to je šílené. Dceři už bude 16 a žádné následky nemá, jen já mám v sobě ten pocit a vzpomínku.