Přidat komentář

ahoj enny, tak se musím pochlubit, už je to mezi mnou a tchýňí v pohodě, teda prozatím:-)
včera se sama od sebe dokopala přijít k nám na návštěvu mrknout na malou, to normálně nedělá, vždy tam chodím já k nim dolů, tak si ji pomuchlala a pohrála si s ní a tak mě napadlo jestli nechce jít s ní na procházku s kočárkem. tak ji vzala a byla moc ráda, ještě se divila jako že může, tak jsem ji samo žekla že proč ne, pak jsme byli ještě včera na návštěvě večer my, děda byl v pohodě a tak jsem jim tam malou nechala půl hodinky samotnou,ale byla tam babča i děda, tak jak jsem chtěla aby to bylo, tak babča pak se chovala úplně normálně a ke mě i vstřícně, asi pochopila, že tím, že mě zrube nic nevyřeší, tak že musí prostě tak jak chci já a domluvit se se mnou.
mám z toho radost, teď ještě aby to vydrželo co nejdýl:-)

S těma vztahama jak píšeš to nikdy nebylo jednoduché, nikdy jsem si nepřipadla, jako kdyby mě tchýně brala do rodiny, sice mě nikde před nikým nepomlouvala ani neřekla nic co bych nerada, ale to člověk vycítí z chování jestli mě do rodiny přijala nebo ne, teď už si myslím co je na světě malá tak že snad ano,ale než byla na světě tak jsme se štěkali často, a kvůli kravinám, jako že bych si měla doma uklidit tohle takhle tamto takhle a že ona to má tak a tak, a tak jsem ji kolikrát řekla, že mi prostě to jak si doma uklízim vyhovuje ať se mi do toho nemontuje a párkrát jsem ji to musela ještě říct,ale jak říkám nebylo to jen to. Až po narození Elišky dala pokoj s těma ,,kecama,, a našla si jinou zábavu, upnula se na malou, ale jak je vidět vzala to s tím hlídáním v pohodě